SKUTEČNĚ ČESKU HROZÍ REALITNÍ BUBLINA, KTERÁ MŮŽE PRASKNOUT?

Vznikající nervozitu z ochlazování trhu s rezidenčními nemovitostmi bych rád mírnil – a to z pozice zástupce developera, který na českém trhu s bydlením působí téměř 20 let (za něž prodal stovky bytů v téměř 30 rezidenčních projektech) a zažil mnoho jeho nejrůznějších peripetií (včetně let finanční krize po pádu Lehmann Brothers v roce 2008). Ano – zvyšování cen bytů, vyvolané řadou faktorů (růst cen stavebních materiálů a energií, nedostatek pracovníků na stavbách, současná geopolitická situace aj.), je neoddiskutovatelné. Jasné je také, že v důsledku toho je vlastnické bydlení dostupné pro menší počet lidí, než tomu bývalo v dobách ekonomické prosperity, a poroste logicky podíl nájemního bydlení. K tlumení negativních nálad mě však vedou následující argumenty:

• Pokud se podíváme na současnou realitu z jiného úhlu pohledu, je nárůst cen za nové bydlení způsoben i tím, že stále zdlouhavý (a mnoho let z nejrůznějších stran kritizovaný) proces stavebního řízení neumožňuje developerům dodávat na trh tolik bytů, kolik by bylo potřeba. Nabídka tak zdaleka nestačí poptávce (a ta je i v současné době značná). Myslím, že i kdyby poptávka byla poloviční, způsobilo by to pravděpodobně stagnaci cen nových bytů, nikoli jejich významný pokles (s odkazem na výše uvedené – bytový dům za náklady z doby před dvěma lety dnes už zkrátka nepostavíte).
• Nové byty v Praze jsou stále jistá forma investice, kterou lze dobře pojistit úspory. Oproti jiným formám investování peněz totiž stále ještě zajišťují bezpečný výnos (v porovnání s tím zažil například akciový index S&P 500 nejslabší první půlrok od roku 1970, od počátku roku má propad – 20%)
• Hypoteční boom v důsledku postupného zpřísňování pravidel pro poskytování hypoték ze strany ČNB skončil. Ale pokud srovnáme aktuální růst inflace a sazby hypoték, dostáváme se u hypoték k záporným reálným úrokovým mírám. Neboli – jakkoli současné sazby hypotečních úvěrů výrazně narostly (a tím i jejich měsíční splátky), stále se jedná o levně půjčené finanční prostředky. Banky působící v ČR jsou zdravé a mají přísné standardy, takže podle mého názoru nemůže dojít k obdobné situaci jako v době realitní bubliny v USA v době před 15 lety.
• V ČR je nízký podíl tzv. úvěrů v selhání – to znamená, že je u nás (i díky zpřísněným pravidlům pro čerpání hypoték) jen malý podíl těch, kterým může hrozit neschopnost hypotéku splácet (v důsledku čehož by jim mohla být nemovitost zabavena). Riziko úvěrů v selhání je v ČR nízké i kvůli tomu, že tuzemský pracovní trh je stále velmi silný, míra nezaměstnanosti u nás patří k nejnižším z celé EU (za poslední měsíce se pohybuje v rozmezí 3,2 – 3,5 %) a i kdyby plátce hypotéky přišel o místo, je na pracovním trhu dostatek nabídek.