Exekutorská komora ČR o milostivém létu: Stát může dluhy odpouštět, ale systémově a na své náklady

Podmínkou milostivého léta je, aby dlužník uhradil dlužnou částku v období mezi 28.10.2021 a 28.1.2022. „Chce-li stát odpouštět dluhy, jistě to udělat může. Exekutorská komora ČR vnímá, že se stát takto snaží pomáhat občanům, kteří se dostali do tíživé situace. Měl by tak ale činit systémovým způsobem, na své náklady a samozřejmě v době, kdy si může dovolit zhoršit stav veřejných financí,“ komentuje koncept milostivého léta Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR a dále vysvětluje rizikové faktory. „Vedení každé exekuce vyjde v současné době v průměru již na téměř 4 500 Kč bez DPH. A to se bavíme skutečně jen o nezbytných nákladech, které vznikají v každém řízení. Na základě milostivého léta bude ale exekutorům proplacena pouze poměrná část těchto nákladů ve výši 750 Kč. Tato částka byla původně určena na úhradu nákladů spojených s aplikováním milostivého léta. Přijde mi nefér, že stát v průběhu hry změní její pravidla. Soudní exekutoři veškeré náklady hradí ze svého, nedostávají nic ze státního rozpočtu a nyní nemůžeme vymáhat ani skutečné náklady, které nám s vedením těchto exekucí vznikly. Ideální řešení v sobě spojuje aspekt pomoci dlužníkům a nediskriminačního přístupu k soudním exekutorům – a Komora věří, že bylo a je možné jej najít,“ konstatuje Mlynarčík.

Milostivé léto se týká exekucí vymáhaných soudním exekutorem. Na daňové a správní exekuce se nevztahuje. Neboli stát si „své“ exekuce vůči všem dlužníkům bude provádět i nadále, včetně veškerého příslušenství. Mezi širší veřejností panuje obava, že stát milostivým létem nahrává i těm dlužníkům, kteří se svým závazkům systémově a účelově vyhýbají a nebudou teď muset platit úroky, poplatky ani další příslušenství. Plošné řešení tak bude chránit i ty, kteří si to nezaslouží, a to na úkor většiny.

V obecné rovině je pak možné absurditu milostivého léta ilustrovat na konkrétním příkladě. „Představme si situaci, kdy jeden povinný dluží za energie státem vlastnícímu subjektu, zatímco druhý soukromé společnosti. První z dlužníků nebude za splnění zákonných podmínek povinen zaplatit úroky a spojené poplatky, druhý dlužník bude muset zaplatit úplně všechno. To vše pouze z toho důvodu, že jeden z dlužníků si za dodavatele energií vybral státem vlastněnou veřejnoprávní společnost a druhý si vybral soukromoprávní subjekt. Nerovnost na straně dlužníků i na straně věřitelů je do očí bijící,“ vysvětluje prezident EKČR.

V neposlední řadě nelze pominout i časové hledisko. Ten, kdo se snažil uhradit své závazky do účinnosti zmiňované novely, je nelogicky znevýhodněn a diskriminován oproti těm, kteří své závazky, často úmyslně a cíleně, hradit nechtěli.