Zelenou výstavbu v Česku táhne soukromý sektor

Principy ekologické výstavby se v Česku nejčastěji prosazují v komerčním sektoru, kde většina nových administrativních budov splňuje základní kritéria environmentálně šetrného provozu. Roste také počet projektů s mezinárodní certifikací. Ačkoli by měl být veřejný sektor přirozeným lídrem v udržitelném stavebnictví, v praxi naráží na řadu překážek. „Evropská legislativa přitom stanovuje, že veřejné instituce by měly každoročně renovovat alespoň tři procenta své podlahové plochy. Reálně se v Česku dlouhodobě daří naplnit zhruba polovinu tohoto cíle,“ popisuje Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy.

Nový stavební zákon má ambici změnit přístup státu

Hlavním důvodem pomalejšího rozvoje udržitelné výstavby je podle ministerstva pro místní rozvoj složitý systém veřejných zakázek a přísná pravidla hospodaření. „Veřejný sektor se při stavbě a rekonstrukcích musí řídit zásadami hospodárnosti a transparentnosti, které často ztěžují využívání moderních a udržitelných řešení,“ uvádí Roman Chrenčík, vedoucí oddělení komunikace ministerstva. Připomíná však, že situace se zlepšuje díky novému stavebnímu zákonu, který nově zahrnuje i požadavky na ekologicky odpovědnou výstavbu a využívání recyklovaných materiálů. „Zásadní změnou je také úprava povolovacího procesu, který zjednodušuje administrativu a zkracuje dobu potřebnou k realizaci,“ doplňuje Chrenčík.

Komerční sektor má naopak v tomto ohledu větší flexibilitu. „Soukromé firmy mohou uplatňovat ekologické principy rychleji, protože rozhodování není tak složité a nemusíme čekat na legislativní schválení či rozpočtové kompromisy,“ vysvětluje Tomáš Kaláb, místopředseda Asociace brněnských architektů a stavitelů. „Implementace udržitelných řešení je navíc často vnímaná jako velká přednost, protože může přinést soukromým firmám konkurenční výhodu,“ dodává Petr Přichystal ze společnosti Lomax.

Města jdou příkladem

Podle Kalvody je však zlepšení patrné zejména na úrovni měst. Přibývá těch, která do svých strategií začleňují principy udržitelného urbanismu. „Pro stát a obce je ale důležité, aby více využívaly dostupné dotační nástroje a podporovaly pilotní projekty, které mohou být inspirací pro další investory,“ dodává.

^REKLAMA

Například město Brno při plánování nových staveb zohledňuje energetickou efektivitu i prvky modrozelené infrastruktury (MZI). Podobně postupuje i Praha. Metodika MZI zahrnuje mimo jiné zelené střechy, fasády, zadržování dešťové vody, fotovoltaiku či výsadbu stromů. Problémem širšího uplatnění je však podle tiskového mluvčího města Prahy Víta Hofmana nedostatek informací a know-how především na straně menších investorů. „Již sestavení zadání pro veřejnou zakázku je totiž nejdůležitějším momentem pro uplatnění prvků MZI a udržitelnosti. Pokud se tyto principy nezahrnou už ve fázi zadání veřejné zakázky, jejich pozdější zapracování bývá nákladné, složité a často téměř nemožné,“ upozorňuje.

Češi hledají cestu k šetrné výstavbě

Z průzkumu Barometr udržitelné výstavby vyplývá, že Češi si stále více uvědomují význam ekologického stavebnictví. „Udržitelnost dnes vnímáme jako samozřejmou součást vývoje. Zákazníci se mnohem víc zajímají o energetickou úsporu, životnost a materiály, které mají minimální dopad na životní prostředí. Každý nový produkt proto navrhujeme tak, aby měl co nejnižší tepelné ztráty a dlouhou životnost,“ říká Přichystal.

Rostoucí zájem o energeticky úsporné bydlení potvrzuje i Vítězslav Malý, ředitel Centra pasivního domu. „Ročně je u nás postaveno přibližně 18 tisíc rodinných domů, přičemž zhruba 16 tisíc z nich splňuje nízkoenergetický standard a přes tisíc už je pasivních. Podíl těchto domů roste každoročně o jedno procento,“ vysvětluje. Inspirací zůstávají především Německo a Rakousko, kde mají pasivní domy dlouhou tradici.

Tlak na udržitelnost zasáhl také developery. Podle loňské studie CEEC Research se 85 % z nich věnuje prvkům udržitelnosti a zelené infrastruktury, zbylých 15 % tuto oblast zatím opomíjí. Nadpoloviční většina respondentů z oboru zároveň vnímá přínos těchto prvků i z hlediska přitažlivosti pro investory. „Chytré technologie sice zvyšují vstupní náklady, ale zajišťují minimální provozní výdaje a výrazné zvýšení komfortu bydlení. Kromě toho developerské firmy stále více berou v potaz i preference zájemců o bydlení, které směřují čím dál víc k udržitelnosti a komfortnímu prostředí v interiéru,“ popisuje Radek Mikulášek, vedoucí energetických projektů ze společnosti Enbra.

Šetrná výstavba v Česku tak stojí na pomezí dynamického soukromého sektoru a opatrného veřejného. „Udržitelnost by měla být přirozenou součástí všech fází výstavby, nejen samostatným tématem. Je tak klíčové vzdělávat studenty i odborníky, protože bez dostatečných znalostí projektantů, architektů i zadavatelů se žádná strategie nepřetaví do praxe,“ uzavírá Kalvoda.