Komentář k nejzbytečnější dani, kterou měl stát už dávno zrušit

Proč je daň z nemovitosti nespravedlivá? Představuje typický příklad dvojího zdanění. Stát v tomto případě daní majetek, který si jeho občan pořídil z příjmů, které už zdaněny byly. Pokud nemovitost pořídil jako investiční a dále ji pronajímá, platí navíc také daň z příjmu. Tak evidentní příklady souběhu více daní jen tak nenajdeme.

Daň z nemovitosti je také nepředvídatelná a její výše se často mění. Její výši totiž určují jednotlivé obce, které si jejím výběrem vylepšují obecní rozpočty. Zatímco jedna může vybírat méně, soused bydlící jen o pár stovek metrů dále v druhé vesnici kvůli vyššímu koeficientu za srovnatelný dům zaplatí více. Že je možnost navýšit si tímto způsobem příjmy velmi lákavá, dokládá mimo jiné to, že každý rok koeficient zvedne zhruba desetina obcí.

Systém této daně je tak naprosto netransparentní, protože se může každý rok měnit podle libovůle místní radnice. Starosta si může říct, že chystá větší výdaje a potřebuje je pokrýt, tak jednoduše zvýší koeficient daně a obere majitele domů a bytů. Naopak když se blíží volby a stávající vedení města chce získat lidi na svou stranu, tak není nic jednoduššího, než na poslední rok daň snížit. I když je pravda, že k druhé popisované situaci dochází přece jen o poznání méně. V letošním roce k plošnému snížení koeficientu přistoupilo jen deset obcí.

Tato daň je navíc feudálním přežitkem. V daleké minulosti byla zaváděna jako náhrada daní z příjmu, které tehdejší státní útvary dokázaly jen velmi těžko zjišťovat a vymáhat. Daň z jasně dohledatelného zámku či statku se určuje a vybírá přece jen jednodušeji. Současný daňový systém je však mnohem efektivnější, takže tento důvod pominul. Ostatně i Světová banka doporučuje málo rozvinutým zemím udržovat daň z pozemků jako alternativu pro daň z příjmu. Česko však patří k vyspělým zemím světa. Je proto ostuda, že nejen že stále trvá na přežitcích z dob feudalismu.

^REKLAMA

Podle statistik se na dani z nemovitosti ročně vybere kolem dvanácti miliard korun, přičemž stát náklady na výběr této daně vyjdou na 1,2 miliardy korun. Z hlediska nákladů na její inkaso tak tato daň patří k vůbec nejhorším. Za efektivní se obecně považuje taková daň, u které vyvolané náklady na správu a výběr nepřesáhnou pět procent. Daň z nemovitosti tuto hodnotu překračuje dvojnásobně. Loňské razantní zvýšení pouze vybraný objem daně přiblížilo k hranici rentability. Důvody pro její zrušení tak i nadále přetrvávají.

Stát na zrušení této daně neprodělá, ale vydělá. Kromě toho, že ušetří miliardy korun na neefektivním výběru, další peníze mu přinesou čtyři miliony majitelů nemovitostí, kteří tyto ušetřené peníze utratí za jiné zdaněné zboží a služby. Stát peníze vybere tak jako tak, jen při tom vydělají i prodejci zboží a služeb. Prospěje to nejen jim, ale celé ekonomice. Zrušení daně z nemovitosti také o něco sníží náklady na vlastní bydlení, které u nás neustále rostou.

Autor: Evžen Korec, generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL