Komentář: Stát se chce míchat do vztahů majitelů nemovitostí s nájemníky. Ty to paradoxně spíše poškodí

Ministerstvo pro místní rozvoj společně s resortem spravedlnosti přišlo s návrhem změn, které mimo jiné mají dát nájemníkům větší jistoty. Pokud změny projdou v navrhované podobě, nájemníky naopak poškodí.

Jednou ze změn je zákaz řetězení časově omezených nájemních smluv. Co to znamená? Majitel bytu bude smět s nájemníkem uzavřít nájemní smlouvu na jeden rok pouze dvakrát za sebou. Při druhém prodloužení už takhle krátká doba nebude možná, nájemní smlouvu půjde uzavřít pouze na minimálně tři roky nebo dobu neurčitou. Pokud by přece jen byla uzavřená na kratší dobu, automaticky by se brala jako uzavřená na dobu neurčitou.

Předkládající resorty si od změny slibují hlavně to, že nájemník bude mít vyšší jistotu a nájemní bydlení bude díky tomu více atraktivní. Nájemník jistotu opravdu získá. Jistotu toho, že si každé dva roky bude muset najít nové bydlení. Málokterý majitel nemovitosti totiž bude tuto povinnost akceptovat a raději nájemní smlouvu podruhé neprodlouží.

Krátkodobé nájemní smlouvy totiž nejsou nějakým rozmarem zlých pronajímatelů, ale nutnou pojistkou před nepoctivými nájemci. Ti totiž mají v současném českém právním systému mnohem silnější postavení. Vystěhovat neplatiče je složitá operace vyžadující dlouhé měsíce. Celou tu dobu takový nájemník bydlí „zadarmo“.Vymoci dlužné nájemné je další mission impossible.

^REKLAMA

Že je komplikované problémového nájemníka vystěhovat, potvrzují i obě ministerstva. Proto do návrhu změn zahnula i novinku v podobě rozkazu k vyklizení. Ten by měl podle resortů urychlit vyklizení bytu nebo domu v případě, že ho žalovaný užívá bez právního důvodu. V takovém případě by soud podle návrhu rozhodl, že nájemce musí nemovitost do 15 dnů od doručení rozkazu vyklidit nebo podat odpor.

A právě v tom dodatku je první problém. Podáním odporu by se případem soud začal zabývat v rámci běžného soudního řízení, což u nás může trvat klidně i roky. Dlouhé roky, po které by majitel nemovitosti za užívání jeho majetku nemusel vidět ani korunu. Problematické je také ustanovení, že rozkaz k vyklizení musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Tomu tak stačí, aby v průběhu úložní lhůty odepřel převzetí písemnosti, a rozkaz neplatí. Návrh totiž v tomto případě nepočítá s uplatněním takzvané fikce doručení. Reálně se tak postavení pronajímatele nijak nezlepší, jen se přidá další byrokratický mezistupeň, který řešení situace s problémovým nájemníkem jenom oddálí.

Tyto nedomyšlené dopady představených změn jen dokazují, že by se stát měl do vztahu mezi dvěma soukromými stranami montovat co nejméně. Místo zlepšení situace by ji jen zhoršil, a to na obou stranách. Pronajímatel není ten zlý, který chce nebohého nájemníka jenom dusit a co nejdříve se ho zbavit.

Právě naopak. Jeho zájmem je zodpovědného a spolehlivého nájemníka udržet co nejdéle. Proto si vhodné nájemníky tak důkladně vybírá. Bohužel sebepečlivější prověření zájemce o nájem nezaručí, že se majitel nespálí. I z původně solidně se tvářícího nájemníka se může postupem času vyklubat neplatič. Právě proto by měla možnost uzavírat krátkodobé nájemní smlouvy jako pojistka zůstat zachována.

Autor: Evžen Korec, generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL