Úterý 25. června. Svátek má Ivan.

Spolubydlící opravují cizí byty na své náklady

Šnek - šneci - rychlost

Jana Zámečníková

Spolubydlení již není pouze doménou studentů. Společnému bydlení dávají stále častěji přednost i mladí lidé s ukončeným vzděláním. Důvodem jsou nejen nižší výdaje za nájem, ale také touha nebýt sám. Někteří lidé jsou dokonce ochotni opravit a zvelebit cizí byt i na vlastní náklady. Do čeho nejčastěji investují a na kolik je to přijde? 

Průzkum společnosti Raiffeisen stavební spořitelny ukázal, že spolubydlení holdují především studenti, ale také až 40 procent pracujících do 30 let. Téměř čtvrtina lidí si společné bydlení vybírá, protože nechtějí bydlet sami. Dalším důvodem pro společné bydlení je rozložení nákladů či čas, který ušetří díky pomoci spolubydlících s domácími pracemi. Jednoznačně největší motivací pro bydlení s cizími lidmi je stále touha ušetřit na nájemném.

Spolubydlící si většinou byt pronajímají (téměř 94 procent). Ve vlastním jich bydlí pouze nepatrný zlomek. Občanský zákoník nájemci umožňuje bydlet s kýmkoli chce, aniž by k tomu musel mít souhlas pronajímatele. Musí ovšem pronajímatele o nových členech domácnosti písemně informovat.

Spolubydlící jako nájemníci

Všichni společní nájemníci mají stejná práva i povinnosti. Stačí tedy, aby se pronajímatel dohodl s jedním z nájemců a dohoda se pak vztahuje na všechny spolunájemce. K povinnostem nájemníků patří například zajištění běžnou údržbu a drobné opravy, které jsou od ledna letošního roku definovány v novém nařízení vlády.

Za běžné údržby je podle nařízení nově považováno: „udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při delším užívání bytu.“ Je tedy na nájemci, aby například maloval, opravoval omítky či tapety, čistil podlahy, obklady stěn či odpady.

Na vrub nájemce jdou také pravidelné prohlídky, čištění vodovodních výtoků, baterií, sprchy, ohřívače vody, dřezu, vany, splachovače či kuchyňského vybavení, ale i kamen a kotlů. Pronajímatel může však žádat i další opravy neuvedené v nařízení, výše nákladů ale nesmí překročit tisíc korun na jednu opravu. Nepřiměřených výdajů se nájemce obávat nemusí, maximálně zaplatí 100 korun za metr čtvereční za kalendářní rok.

Spolubydlící opravují i za své

Téměř dvě třetiny respondentů v minulosti opravy či úpravy bydlení na své náklady nedělaly. Někteří nájemníci však provádějí úpravy i nad rámec svých povinností, protože si své bydlení chtějí zvelebit. Investují především do ložnic, kuchyň či koupelen v řádech tisíců korun, ale někdy i deseti tisíců korun.

Do rekonstrukce nájemního bytu je ochotna investovat podle údajů RSTS polovina mladých. Na oplátku za to požadují příspěvek na výdaje od ostatních spolubydlících, případně slevu z nájmu. „Výdaje na zdokonalení bydlení dnes lidé berou jako samozřejmost. V pronájmu žijí často dlouhodobě a řada z nich si na sebe již vydělává,“ vysvětluje Lenka Molnárová, tisková mluvčí RSTS.

Rekonstrukce ano… ale bez půjčky

Část respondentů připouští rekonstrukci i v případě nezbytně nutných oprav nebo pokud by plánovala v bytě zůstat dlouhodobě. „V případě neplánovaných nebo nezbytných výdajů na bydlení nemusí lidé čekat měsíce nebo roky, než si na opravu našetří, ale mohou využít úvěr na rekonstrukce,“ doplňuje Lenka Molnárová.

O půjčce na opravy nebo úpravy nájemního bytu je ale ochotno uvažovat pouze minimální procento lidí. Většina lidí, kteří jsou rozhodnuti si na rekonstrukci půjčit, by si půjčili do 50 tisíc korun. Téměř 15 procent by si ale půjčilo dokonce až 300 tisíc korun.

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *