Změny v ceníku? Dodavatelé energií zdražují nenápadně

Před nedodržováním sjednaných fixních cen elektřiny nebo plynu po dohodnutou dobu varoval nedávno Energetický regulační úřad, na jehož stole se vrší stížnosti a podněty lidí, kteří se s podobným jednáním ze strany dodavatelů setkali.
Kličky dodavatelů jsou přitom různé – vždy záleží na znění konkrétní smlouvy, kterou odběratelé s dodavatelem uzavřou.

„Generalizovat proto nemůžeme. Pokud bych měl být přece jen konkrétnější, může jít o nedodržení závazku fixované ceny, zvýšení ceny bez řádného oznámení nebo porušení jiných smluvních podmínek,“ říká Michal Kebort, tiskový mluvčí Energetického regulačního úřadu.

Podobné praktiky zaznamenala i spotřebitelská organizace dTest. Ta upozorňuje na složitost faktur za energie, v nichž se lidé jen těžko orientují, a tak pro ně může být komplikované zjistit, za co vlastně dodavateli platí.

„Problém vyznat se ve vyúčtování dodávek energií mají spotřebitelé nejen u nás, ale i v celé Evropské unii. Stejné je to i s nabídkami dodavatelů. Nejsou vždy přehledné, problémem je například uvádění cen bez DPH,“ dodává Eduarda Hekšová, ředitelka dTestu.

V cenách musí být jasno

Když si lidé sjednají fixovanou cenu, očekávají, že jim energetická společnost nezvedne ceny za dodávky elektřiny nebo zemního plynu po určitou dobu – typicky dva nebo tři roky. Jenže někteří dodavatelé si nacházejí různé cesty, jak toto změnit. Například neuvedou konkrétní výši ceny, odkazují k různě pojmenovaným ceníkům a zákazníci se pak v cenách jen těžko orientují.
Ve smlouvě, kterou spotřebitel s energetickou firmou uzavírá, přitom musí být jasně a srozumitelně uvedena cena elektřiny nebo plynu, a to v korunách za dodávanou jednotku (například megawatthodinu nebo kilowatthodinu). Jasnost a srozumitelnost ceny vyžaduje přímo energetický zákon.

^REKLAMA

„Těmto požadavkům ale neodpovídají v případech fixace ceny ujednání, která obsahují pouze název ceníku, takže cena není uvedená ve smlouvě, případně ceník není k návrhu smlouvy přiložený. Nebo ujednání obsahují nesrozumitelný vzorec, do něhož musí spotřebitelé dosazovat neznámé burzovní hodnoty a podobně,“ doplňuje Michal Kebort.

Spotřebitel také musí mít podle zákona kdykoliv v průběhu trvání smlouvy jasno, za jakou cenu jsou elektřina nebo plyn dodávány, aniž by cenu musel dohledávat na webových stránkách dodavatele, musel by složitě prohlížet ceníky nebo dokonce vyhledávat burzovních údaje. Taková praxe neodpovídá požadavku zákona na sjednání ceny srozumitelným a jasným způsobem.

Zdražení je možné, ale…

Když už se dodavatel rozhodne zdražovat, na což má ze zákona právo, jeho povinností je o této změně informovat odběratele alespoň tři měsíce dopředu na webových stránkách. Zároveň je povinen zákazníky o zvýšení ceny informovat adresně a individuálně. Samotné vyvěšení ceníku na webu proto nestačí – je třeba, aby dodavatel zaslal SMS zprávu, e-mail nebo třeba klasický dopis.
U navýšení fixovaných cen pak záleží, jaké je ujednání ve smlouvě. „Někteří dodavatelé si vyhrazují právo ceny zvýšit, případně nabízí různě zpoplatněné garance cen, ovšem ani ty nemusí bránit zvýšení ceny. Samozřejmě s těmito skutečnostmi by měl být spotřebitel jasně seznámen, což se ne vždy děje,“ upozorňuje Eduarda Hekšová.

Reklamace nebo spor s dodavatelem

Pokud lidé při kontrole vyúčtování a sjednaných cen zjistí jakékoli nesrovnalosti, měli by dodavateli ihned zaslat reklamaci. Tu je vhodné posílat vždy písemně, protože pak v rukou zůstává důkaz, že byla skutečně odeslána (telefonát na zákaznickou linku ve většině případů nestačí).
Se žádostí o radu a pomoc se lidé mohou obrátit také na Energetický regulační úřad, který na trh s elektřinou a plynem dohlíží. Pokud se zákazník s dodavatelem nedohodne a trvá na oprávněnosti svého nároku, je řešením i sporné řízení, takzvaný spor ze smlouvy. Také v tomto směru regulátor pomáhá.
ERÚ v oblasti soukromoprávní rozhoduje na návrh spotřebitele spory o splnění povinnosti ze smlouvy nebo o určení, zda smluvní vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem vznikl, trvá či zanikl, a kdy se tak stalo.

„V řadě případů podle našeho názoru může jít ze strany dodavatele o podstatné porušení smluvních povinností. A při podstatném porušení smluvních povinností ze strany dodavatele může spotřebitel odstoupit od smlouvy podle obecných ustanovení občanského zákoníku o zániku smluvního vztahu,“ uzavírá Michal Kebort.