Analýza EKČR: Schválená novela exekučního řádu neřeší zásadní problémy a je nepoužitelná. Senát může vymahatelnost práva v ČR zachránit

„Novela řeší pouze malou část problémových oblastí. Hlavním nesplněným cílem je řešení vícečetných exekucí. Na cestě legislativním procesem se v podobě poslaneckých návrhů na novelu nabalilo velké množství často i navzájem si odporujících regulací, které ve svém důsledku ničemu nepomůžou, byť vypadají na první pohled líbivě,“ říká prezident EKČR Jan Mlynarčík.
Zachování exekučního trhu ve spojení s nadměrnou byrokracií a prodražením exekučního řízení povedou k oligopolizaci, protože velké exekutorské úřady se díky úsporám z rozsahu snáze vyrovnají s bariérami, které jim nová legislativa klade do cesty. Na tom v konečném důsledku prodělají všichni. Pokud by se před čtyřmi lety začalo pracovat na novém exekučním řádu, mohl být dnes již hotov. Konečný výsledek je zklamání. Občané České republiky si ale zaslouží kvalitní legislativu, která se primárně zaměří na příčiny problémů. Pevně doufáme, že se v Senátu podaří vyřešit chyby, kterých se poslanci dopustili.
 
Jako hlavní problémy vidíme:

1. Nebyla přijata žádná verze místní příslušnosti, která by omezila trh s výkonem moci soudní. V této souvislosti se důrazně ohrazujeme proti argumentaci použitou některými poslanci, že cílem zavedení místní příslušnosti je přerozdělení trhu od úspěšných exekutorů k těm méně úspěšným. Taková tvrzení odporují faktům. Úspěšnost soudních exekutorů nesouvisí s velikostí portfolia vedených exekucí.
2. Veřejnoprávní milostivé léto, v rámci něhož dojde k zastavení vymahatelných exekucí, pokud povinný uhradí jednorázově jistinu, je mylný koncept. Chce-li stát odpouštět dluhy, jistě může. Měl by tak ale činit systémovým způsobem a na své náklady a v době, kdy si může dovolit zhoršit stav veřejných financí. Návrh milostivého léta se týká pouze exekucí vedených exekutory (jiné dluhy stát neodpustí a exekuce vedené např. daňovou správou budou vedeny dále), týká se i nestátních veřejných dluhů (obce, kraje, zdravotní pojišťovny atp.). Celý proces navíc proběhne na náklady exekutorů, neboť náhrada za zásah do práva exekutorů absolutně neodpovídá nákladům.
3. Změny u mobiliárních exekucí. Není důvod, proč by se navrhovaná úprava měla týkat pouze exekucí vedených soudními exekutory. Stát tak sám sebe zvýhodňuje oproti jiným soukromým věřitelům. Návrh není způsobilý dosáhnout stanoveného cíle, popř. pouze v minimální míře (u „seniorů, výrazně handicapovaných a nezletilých“). Přinese však zcela zásadní snížení vymahatelnosti práva a navýšení nákladů exekuce. Návrh je zneužitelný a nahrává obstrukčnímu jednání nepoctivých dlužníků, naopak poškodí poctivé věřitele (sníží se opět vymahatelnosti práva). Návrh paradoxně bude znamenat více mobiliárních exekucí v případech, kdy doposud mobiliární exekuce nebyla potřeba.
4. V části týkající se nahrávání hovorů je návrh v rozporu s úpravou na ochranu osobních údajů. Návrh neřeší kompenzaci nákladů exekutorům za nutnost pořízení potřebného hardware a software k pořizování záznamů a jejich bezpečnému uchovávání po dobu mnoha let.
5. Zasílání CD poštou.  Návrh nedomýšlí, že starší spisy jsou vedeny v listinné podobě. Absolutně není vysvětleno, z jakého důvodu za postupování a další související úkony nemá mít exekutor nárok na úhradu nákladů, tak jak je to zcela běžné u orgánů veřejné správy a soudů. Náklady na zaslání takového spisů se pohybují někde mezi 200 – 800 Kč (poštovné, nosič dat, kontrola ze strany zaměstnance + další činnosti). Běžný úřad vede cca 26 000 živých spisů. To znamená (při 10% incidenci) náklady cca 600 – 800 tisíc ročně. Soudy v případech postoupení spisu požadují náhradu soudního poplatku 500 Kč. Zasílání spisů poštou je vysoce problematické, protože obsahují velice citlivé údaje. Jistě existují modernější způsoby, jak zpřístupnit údaje elektronickou formou. EKČR digitalizaci aktivně řeší a je v této oblasti lídrem.