Elektřinu sdílí v ČR přes 10 000 účastníků, zaregistrováno jich je téměř 12 000

Sdílení elektřiny v Česku zavedla loňská novela energetického zákona. Sdílení je možné například v rámci komunit nebo vlastní vyrobenou elektřinu na jiném předávacím místě, například z chalupy do bytu. EDC spustilo provoz začátkem srpna, sdílení fakticky začalo fungovat od září. Dosud je zaregistrováno přes 5120 výroben a 5508 odběrných míst.

„Za první tři měsíce evidujeme již téměř 12.000 registrací do portálu EDC. Celým procesem až k podpisu smlouvy dosud prošlo celkem 10.044 účastníků sdílení. Ti se sdružili do více než 4300 skupin sdílení, mezi něž patří takzvaní aktivní zákazníci, bytové domy a energetická společenství,“ řekl předseda představenstva EDC Petr Kusý. Upozornil, že s postupnou nižší intenzitou slunečního svitu očekává v nejbližších měsících spíše menší objemy sdílené elektřiny a výraznější nárůst předpokládá opět na jaře. Mezi skupinami sdílení dominuje režim tzv. aktivního zákazníka, který EDC eviduje u téměř 4200 osob. Největší zájem je o sdílení v rámci jedné nebo více vlastních nemovitostí. To se týkalo téměř každé druhé nově uzavřené smlouvy.

„V říjnu jsme zaregistrovali také první energetické společenství. Ta obecně umožňují sdílet elektřinu mezi větším počtem členů, ale proces jejich registrace je náročnější a vyžaduje i zapsání u Energetického regulačního úřadu. Výraznější nárůst počtu energetických společenství proto předpokládáme zhruba v polovině příštího roku,“ dodal Kusý. Elektroenergetické datové centrum v současné době funguje v dočasném módu, který umožňuje sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky mezi aktivními zákazníky, výrobci elektřiny a v energetických společenstvích. S plným provozem, který bude zahrnovat také služby akumulace či agregace elektřiny, se počítá od poloviny roku 2026.

Řada odborníků radí snažit se přebytky ideálně negenerovat. Je to podle nich finančně nejvýhodnější. „Když veškerou energii spotřebujete v místě odběru a případné zbytky uložíte do vlastní baterie, nebudete muset platit distribuční a další poplatky. Při výběru je vhodné dimenzovat úložiště tak, aby přetoků do sítě bylo co nejméně,“ říká Pavel Bursa, spolumajitel společnosti Resacs.

Tyto baterie mohou uchovávat energii lidově řečeno „na horší časy“ – například na studené noci nebo období, kdy je slunečního záření méně. Variantou je i využití “virtuální baterie”, tedy možnosti poslat nadbytečnou elektřinu do sítě, ale nedostat za ní od svého dodavatele zaplaceno, naopak si ji u něj “schovat”. Za takovou elektřinu pak při její spotřebě neplatíte, je ale nutné zaplatit poplatek za distribuci, protože jste ji jednou poslali do sítě a pak ji znovu ze sítě odebrali.