Sobota 24. července. Svátek má Kristýna.

Smírčí řízení a mediace před soudním exekutorem – rychlá a snadná cesta k exekučnímu titulu

22.03.2021 06:03 Tisková zpráva:

Zatímco v tuzemsku jsme neustále svědky omezování a „osekávání“ činnosti soudních exekutorů na nezbytné minimum, evropský i světový trend se vyvíjí opačným směrem. Světový kodex vymáhání, který vydala Mezinárodní unie soudních exekutorů, dokonce klade důraz na to, aby členské státy umožňovaly soudním exekutorům provádět další činnosti kompatibilní s jejich primární funkcí. Jednu z takových další činností může představovat i určitá forma smírčího řízení před soudním exekutorem v nesporných věcech – exekutorský smír a mediace.

Soudní exekutoři, jak je všeobecně známo, provádí nucený výkon exekučních titulů – tzv. exekuční činnost. Exekuční řád jim však do vínku dal také možnost vykonávat i další činnosti, mezi něž se řadí například sepisování exekutorských zápisů, poskytování právní pomoci oprávněnému a povinnému v zákonem vymezených případech, přijímání peněz, listin a jiných movitých věcí do úschovy nebo dobrovolné dražby movitých a nemovitých věcí na návrh jejich vlastníka. Většina z těchto dalších činností však není pro potenciální zájemce příliš lákavá, neboť jejich možnosti a využití je zákonem značně limitováno. Existují však i jiné oblasti, v nichž může soudní exekutor významným způsobem přispět k zajištění výkonu moci soudní.

Pokud to připouští povaha věci, lze u soudu navrhnout, aby provedl pokus o smír nebo aby smír schválil. Obdobně se tedy nabízí možnost, aby se potenciální účastníci řízení v nesporných případech obrátili na soudního exekutora za účelem uzavření formalizovaného smíru. Soudní exekutor by postupoval stejným způsobem jako soud v občanském soudním řízení. Pokud by to bylo nezbytné, s účastníky by věc projednal, seznámil je s relevantní právní úpravou a judikaturou i s jeho právním názorem na věc a navrhnul by způsob smírného vyřešení věci. Po dohodě účastníků by tento případný smír schválil za předpokladu, že není v rozporu s právními předpisy.

Proč by bylo pro obě strany „nesporu“ rozumnější obrátit se na soudního exekutora spíše než na soud? Z jednoduchého důvodu – soudní exekutor je rychlejší a efektivnější. Celý proces od zahájení smírčího řízení až do vydání usnesení o schválení smíru může podle možností konkrétního soudního exekutora trvat řádově kratší dobu než u soudu. Obrovský počet řízení na civilních soudech však z povahy věci takovou flexibilitu neumožňuje. Účastníkům smírčího řízení před exekutorem by přitom byly po schválení smíru zachovány veškeré prostředky právní ochrana a opravné prostředky, které jsou jim dostupné i v rámci civilního procesu.

Soudní exekutor je právní profesionál, který vede exekuční řízení včetně všech nezbytných administrativních úkonů a formalit. Vystupuje v postavení soudu a jeho úkony prováděné v rámci exekuční činnosti se podle stávající úpravy považují za úkony exekučního soudu. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor běžně administruje stovky i tisíce exekučních řízení, je nepochybně schopen běh těchto velmi formalizovaných (a nabízí se říci, že podle stávající úpravy až „zbyrokratizovaných“) řízení zabezpečit po právní i „úřední“ stránce. Ostatně rozhodnutí či jiné úkony je často v rámci exekučního řízení povinen činit v poměrně krátkých lhůtách. Za tímto účelem proto disponuje informačním systémem, personálními i technickými prostředky nezbytnými  k zajištění plynulého „workflow“ exekutorského úřadu.

Nemůže být pochyb o tom, že soudní exekutor je schopen po všech stránkách průběh smírčího řízení zabezpečit a vydat řádné usnesení o schválení smíru s účinky pravomocného rozsudku. Největší přínos smírčího řízení před soudním exekutorem spočívá především v potenciálu odbřemenit soudy od nesporné agendy. Ve věcech, v nichž lze dosáhnout mezi oběma stranami smíru, není zapotřebí celého zdlouhavého civilního procesu. To by bylo v podstatě plýtvání kvalifikovanými justičními prostředky, které lze efektivněji využít jinde – v právně a skutkově složitých věcech. Zákonodárce ostatně již soudním exekutorům ve jménu odbřemenění exekučních soudů v některých nesporných případech svěřil pravomoc vydávat samostatná rozhodnutí – za všechny jmenujme například usnesení o zastavení exekuce v případech, kdy oprávněný s tímto návrhem vyslovil souhlas anebo se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádřil.

Další výhodu smírčích řízení vedených soudními exekutory je nutno spatřovat v pozitivním dopadu na státní rozpočet. Soudní exekutoři nepobírají plat od státu, naopak jsou podnikatelé a jako takoví odvádějí státu nemalé prostředky v podobě daně z příjmu a daně z přidané hodnoty. V případě, že by vedli nesporná smírčí řízení, sníží tím finanční zátěž na straně státu, neboť veškeré náklady smírčího procesu by nesli účastníci řízení. Uspořené prostředky lze následně alokovat v jiných potřebných kapitolách. Výše nákladů smírčího řízení se (obdobně jako v případě odměny advokátů) stanoví podle dohody účastníků se soudním exekutorem, nebo podle tarifní hodnoty určené nově exekučním tarifem, případně sazebníkem soudního exekutora.

Domnívám se, že obdobně jako na smírčí řízení v nesporných věcech můžeme nazírat i na případnou mediační činnost soudních exekutorů. Strany sporu by měly mít možnost obrátit se se svou věcí na soudního exekutora, který by jako mediátor mohl vystupovat v jednoduchých věcech týkajících se pohledávek či jiných jednodušších případů zahrnujících spor o výši peněžitého plnění. Zde by role soudního exekutora spočívala ve vedení vyjednávání mezi stranami sporu za účelem dosažení mediační dohody, která spornou část jejich vzájemného vztahu vypořádá. Kterákoli ze stran sporu by se následně mohla obrátit na soud nebo právě na soudního exekutora za účelem schválení mediační dohody v podobě soudního, resp. exekutorského, smíru. Na základě vykonatelného usnesení soudního exekutora o schválení smíru, coby exekučního titulu, by pak samozřejmě bylo možné zahájit exekuční řízení.

Jak vidno, soudní exekutoři mají státu mnoho co nabídnout. Považuji proto minimálně za nešťastné, že stát si neváží činnosti, kterou pro něj soudní exekutoři provádějí již nyní v rámci výkonu moci soudní. Neustálé omezování činnosti soudních exekutorů vede pouze ke snížení úrovně vymahatelnosti práva a k právní nejistotě. Stát by se měl naopak zasadit o to, aby vláda práva nepředstavovala pouze bezobsažné heslo. Vymahatelnost práva je to, na čem právní stát stojí a s níž také padá. Soudní exekutor v tomto ohledu může státu v mnohém pomoci – dokáže odbřemenit soudy od jednoduchých a nesporných případů, které jsou žalovány pouze za účelem získání exekučního titulu. Se shora uvedeného se také podává, že soudní exekutor je schopen působit i jako prevenční prvek a neopominutelné množství věcí, které by jinak musely řešit soudy, vyřešit sám mimosoudní cestou ke spokojenosti zúčastněných stran.

Soudní exekutor je v přeneseném slova smyslu moderní nástroj státu k zajištění vymahatelnosti práva. Pomyslný míč je nicméně na straně zákonodárce, který při přípravě nové legislativy (ať už v podobě komplexní novelizace exekučního řádu, nebo ještě lépe při přípravě nového a moderního exekučního kodexu) musí pamatovat na to, aby své prostředky využil efektivně a racionálně. Smírčí řízení a mediace pod vedením soudního exekutora představuje přesně ten efektivní a racionální nástroj, který pouze čeká na své uplatnění.

Komentář JUDr. Venduly Flajšhansové, členky prezidia Exekutorské komory ČR

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *