„S přítelem spolu chodíme čtyři roky, ale nebydlíme spolu. Ani to zatím nemáme v plánu. Každý máme rádi svoje soukromí a já nemám kvůli práci někomu vařit a prát“ vysvětluje pětadvacetiletá Anna z Prahy. Důvodem je často právě pracovní vytížení. Lidé, kteří volí tento druh vztahu jsou většinou velice úspěšní ve svém zaměstnání, často se živí nějakou kreativní činností.
Prý to ale neznamená, že by tyto páry neplánovaly děti. „Až přijde ten správný čas, určitě děti budeme mít, pak se teprve sestěhujeme. Zatím si ale chceme užívat svého soukromí,“ dodává Anna.
Anna se svým přítelem ale nepatří do kategorie singles, ale tzv. mingles. Jde o zkratku slov, která nejlépe vystihuje, co to vlastně znamená. Výraz pochází z anglického „Married but single“, tedy vdaná, ale svobodná. Oproti tomu lidí, kteří jsou singles, většinou vážnou známost nemají. Někteří, aby nežili sami, zůstávají co nejdéle bydlet u svých rodičů. Třicátníci, kteří stále neopustili svůj první domov, nejsou také ničím neobvyklým.
Zajímá vás, jak to tedy souvisí s bydlením. Celkem dost. I developeři a realitní kanceláře zaznamenaly zájem o menší byty pro mladé lidi, kteří žijí sami. Vzhledem k tomu, že takový člověk nemusí zabezpečit rodinu, může si dovolit luxusnější, i když třeba menší byt. Většinou je velký zájem o nadstandartní vybavení bytu a velmi dobrou dostupnost do centra města.
„V posledních dvou letech se výrazně navýšila poptávka ze strany „singles“ zájemců o bydlení,“ říká Tomáš Pardubický, generální ředitel společnosti FINEP. Jak dodává, mladí lidé dnes již neslyší na takzvané startovací byty, ale chtějí plnohodnotné kvalitní bydlení. „K pořízení bytů dnešní mladá generace přistupuje jinak, než tomu bylo například před deseti lety – vnímají jej jako investici, která jim v budoucnu může zajistit další příjem. Proto již jako svobodní často volí koupi bytu, nejčastěji v kategorii 1kk nebo 2kk, a nebojí se říci si o nadstandardní vybavení,“ doplňuje Pardubický. Byty si zároveň často nechávají i poté, co vstoupí do partnerského nebo manželského života. „Velmi často takový byt pronajímají a z výnosu splácí jeho pořízení. Berou to jako dobrou investici a zároveň jistotu,“ říká Pardubický.
REKLAMA
S rodiči, nebo sám?
Z nedávného průzkumu vyplynulo, že v Praze bydlí 8,2 procenta v bytě samostatně. Jenže stále více „dětí“ bydlí s rodiči, je jich dokonce 23 procent. Ale dřív nebo později přestane tyto dospěláky v dětském pokojíčku bavit dělit se s rodiči o koupelnu a budou se poohlížet po samostatném bydlení. A vzhledem k tomu, že u rodičů platili symbolický nájem a už si nějakou dobu vydělávají, mají nějaké peníze, které mohou do nového bydlení investovat.
Pokud potomek všechny peníze prohýřil a ke stěhování se nemá, brzy dojde trpělivost rodičům. Pak je další variantou třicetiletému synovi, nebo dceři nějaký startovací byt věnovat, nebo jim na něj alespoň částečně přispět.
