Komentář ČNB k refinacování hypoték

Refinancovaný hypoteční úvěr představuje pro refinancujícího poskytovatele nový úvěr, a proto by měl být posuzován stejně jako skutečně nový hypoteční úvěr. Již z našeho platného Doporučení k řízení rizik spojených s poskytováním retailových úvěrů zajištěných rezidenční nemovitostí, představeného v červnu tohoto roku, však vyplývá, že nedochází-li k navýšení částky úvěru, banky nejsou povinny postupovat podle pravidel pro ukazatele LTV, DTI a DSTI. Právě k takové situaci se v minulosti vyjádřil guvernér Jiří Rusnok.
V praxi je tak třeba rozlišovat různé situace refinancování hypotečního úvěru:

1. Pokud v rámci refinancování nedojde ke zvýšení částky hypotečního úvěru, nebude nutné posuzovat, zda žadatel splňuje limity úvěrových ukazatelů, včetně těch příjmových, které platí od 1. října tohoto roku.
2. Pokud však dojde k navýšení hodnoty jistiny refinancovaného hypotečního úvěru, a to zejména o více než 10 % či o více než 200 tis. Kč, měla by se tato žádost posuzovat jako nový úvěr. Banky by proto měly nově posuzovat i to, zda žadatel splňuje všechny limity ukazatelů. (viz tato část Doporučení: Pokud poskytovatelé refinancují retailový úvěr zajištěný rezidenční nemovitostí a zároveň navyšují zůstatkovou hodnotu jistiny, měli by postupovat stejně jako u poskytování úvěrů nových. Zejména pokud poskytovatelé navyšují zůstatek refinancovaného úvěru o více než 10 % či 200 tis. Kč, měli by samostatně posuzovat dodržování všech zásad obezřetného řízení rizik včetně zjištění aktuální hodnoty zastavované nemovitosti.)

Bez ohledu na výše uvedené platí, že banky by ve svém vlastním zájmu a v souladu se zásadami obezřetného řízení rizik měly při refinancování hypotéky vždy vyhodnotit, zda pro ně v mezidobí nedošlo k nepříznivým změnám, které zvyšují rizikovost úvěru. Jedná se např. o podstatné snížení hodnoty zastavované nemovitosti, znatelné zvýšení zadluženosti žadatele nebo výrazné snížení jeho příjmů.