Meziválečná industriální architektura ožívá v E Factory díky citlivé rekonstrukci a moderním technologiím

„E Factory je výjimečná budova, nejen svojí rozlohou, měřítkem a architekturou, ale i otevřeností a potenciálem pro konverzi, možnostmi přirozeného soužití různých typů funkcí. Naším společným cílem bylo vytěžit její industriální charakter, komunikovat ho a zároveň stavbu otevřít dalším generacím, firmám, umělcům i veřejnosti,“ říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects, který stojí za architektonickým řešením konverze.

„Naše kancelář se specializuje především na dialog historické a současné architektury. A v rámci něj odhalujeme mnohdy velké příběhy, jako tomu bylo v případě Volmanovy vily, ale třeba i Elektrických podniků nebo právě Pragovky,“ vysvětluje architekt filozofii svého přístupu k památkově chráněným objektům a dodává: „K těm pak dopisujeme kapitoly současné a naznačujeme směr dalšího rozvoje staveb a míst.“

Genius loci živoucího kulturního prostoru

E Factory však není jen architektonický skvost – je to místo, kde již více než deset let žije kultura a umění. V budově působí desítky uměleckých ateliérů, které spolu s výstavní galerií a eventovými prostory vytvářejí autentickou tvůrčí atmosféru. Pragovka se tak stala inspirativním a kreativním prostředím, kterým byla v minulosti a bude i nadále. Právě zachování tohoto ducha místa bylo pro společnost Mount Capital klíčovým cílem celé rekonstrukce.

Budova E Factory představovala pro architekty výjimečnou výzvu i vzhledem k jejímu měřítku a stavebně-technickému stavu. Objekt o rozloze 27 000 m² kombinuje původní meziválečnou stavbu přizpůsobenou specializovanému účelu s jinak koncipovanou nástavbou, která souvisela se změnou v užívání pro válečný průmysl a pak s nekoncepčními zásahy v době minulého režimu.

^REKLAMA

„Společnost byla tehdy v obrovském rozvoji, ale zároveň ve třicátých letech procházela hlubokou hospodářskou krizí, takže běžná výstavba se musela racionalizovat. To se nevyhnulo ani státním zakázkám, mezi které patřila právě budova E. O to pozoruhodnější je, jak velkorysé projekty a odvážné stavby v daném období vznikaly. Každá byla svým způsobem prototypem, často experimentem. To pro nás při rekonstrukcích představuje dlouhé objevování, hledání cest a postupů vedoucích k záchraně objektu,“ popisuje architekt specifické problémy, které jeho tým musel řešit.

Architekti museli komplexně přepracovat statické řešení a rozvody technických systémů tak, aby nepoškodili historickou konstrukci a zároveň splnili současné požadavky na moderní pracovní prostředí.

Materiálový a konstrukční přístup

Klíčovým prvkem rekonstrukce byla práce s původními materiály a zachování industriálního charakteru. „Na budově E Factory tak byla podstatná práce s materiálem a barvou. Základem je pochopitelně beton v jeho prezentované konstrukční formě, barevnosti a textuře. Řešily se hodně omítky a celkově fasády, oproti surové konstrukci velice ušlechtilé s řadou řemeslně vynikajících detailů, které dobře naznačují stavební vývoj,“ uvádí Tichý.

Architekti systematicky odstraňovali nevhodné zásahy z pozdějších období – socialistické vestavby a nahodilé, z dnešního pohledu často amatérské stavební úpravy. Cílem bylo v co největší míře obnovit autentické architektonické prvky a pocit integrity objektu, který prodělal složitý stavební vývoj v různých obdobích, a současně naplnit technické standardy 21. století. Vynikly tak ikonické hřibové stropy nebo industriální schodiště, a především volný prostor odrážející původní funkci stavby.

Enormní rozměry budovy vyžadovaly precizní plánování prací. „Restaurovaly se stovky metrů čtverečních schodišť, obnovovaly tisíce metrů čtverečních omítek a industriálních výplní oken či dveří, nově se řešily tisíce metrů podlah, stavební fyzika, teplo, chlad. Dovedete si představit, jak složité bylo vytvořit výpočtové modely, scénáře možného využití a to vše promítnout do návrhu, projektu a realizace. V neposlední řadě pak plánovat postupy a logistiku stavebních prací,“ vyjmenovává Tichý.

Všechny technické systémy musely být navrženy tak, aby nenarušily historickou konstrukci ani architekturu. Budova tak nyní splňuje požadavky na energeticky úsporný provoz, flexibilní dispozice, centrální vzduchotechniku, teplo i chlad a moderní bezpečnostní systémy.

^REKLAMA

Urbanistické a prostorové řešení

Architekti pracovali s funkční strategií pro nové prostory, která rozděluje budovu na tři hlavní zóny: volnočasovou část orientovanou do parteru, kulturní část s uměleckými ateliéry, které zde fungovaly již deset let před rekonstrukcí, a volně pronajímatelné prostory. „Všem je společná komunikační kostra založená na restaurovaných jádrech z doby vzniku budovy. Tam se propojuje řemeslo první republiky a soudobé řešení vstupních partií,“ vysvětluje Tichý.

Významnou součástí projektu bylo zvládnutí komplikací spojených s přítomností nákladových ramp po celém obvodu všech křídel. Architekti je vyřešili postupným zdvihnutím terénu na úroveň zvýšeného přízemí. Exteriér a parter budovy se tak propojují v jeden celek, v nově vzniklý veřejný prostor, zařízený mobiliářem, osvětlením a výraznou zelení, který vstupuje do objektu. Oba otevřené dvory se v konci sbíhají v centrálním vstupním prostoru lobby s kavárnou. Ten tvoří novou komunikační osnovu a usnadňuje orientaci. „Zapojení vnějších ploch je důležitou součástí vize, prostorové kompozice, hledí i do budoucích etap revitalizace areálu Pragovka,“ dodává k popisu proměn architekt.

Rekonstrukce byla záměrně rozdělena na dvě etapy, aby mohl být zachován nepřetržitý provoz uměleckých ateliérů, galerie, kavárny i eventových prostor. Na začátku roku 2025 bylo dokončeno 18 000 m² ze 27 000 m² celkové plochy. Z celé budovy bude více než polovina ploch určena pro moderní kanceláře. Dokončení druhé etapy pokrývající zbývajících 9000 m² je plánováno na přelomu let 2026 a 2027.

Širší kontext transformace

Projekt E Factory je součástí širšího transformačního záměru, jehož cílem je vytvořit na místě brownfieldu po bývalé světoznámé továrně firmy Praga novou plnohodnotnou městskou čtvrť, budovanou s důrazem na udržitelný rozvoj a dle konceptu města krátkých vzdáleností. Čtvrť Pragovka by měla vzniknout podle urbanistické studie ateliéru Pavel Hnilička – Architects + Planners z roku 2020, který byl vybrán společností Mount Capital rovněž s ohledem na celkovou vizi rozvoje území.

Budoucí čtvrť nabídne bohatý mix rezidenční, komerční, kulturní i vzdělávací funkce. Na místě brownfieldu tak postupně vyroste živý kus města s novým bydlením, pracovními příležitostmi, ale také s dostatkem zeleně, veřejných prostor, škol a školek nebo s novým parkem podél Rokytky. Zásadní roli má také umění – cílem je udržet Pragovku jako inspirativní a kreativní prostředí, kterým byla a bude.

V areálu se nachází i další původní budovy s výraznou architektonickou a historickou hodnotou, které rovněž čeká revitalizace. Patří mezi ně například památkově chráněná hala č. 19 se šedovým zastřešením z betonové skořepiny a další zajímavé industriální budovy. U všech těchto objektů se aktuálně hledá vhodné budoucí využití.