Češi platí jedny z nejnižších daní z nemovitostí v Evropě
V České republice převažuje vlastnictví nemovitých věcí nad nájmem nemovitých věcí. Přesto výnos z daně z nemovitých věcí tvoří v České republice pouze 0,5 % na celkových daňových výnosech (včetně sociálního a zdravotního pojištění). Nižší podíl mají jen v Rakousku, Lucembursku a na Maltě (podrobnější porovnání v tabulce níže). Průměr v EU jsou 3 %.
Výnosy daně z nemovitých věcí se od roku 2006 zvyšují. V roce 2006 činil čistý výnos pět miliard Kč, zatímco v roce 2019 už to bylo 11 miliard Kč a v roce 2020 11,6 miliardy. Důvodem postupného zvyšování výnosu z této daně byla jednak změna sazeb a jednak také zvýšení místních koeficientů.
„Tyto hodnoty jsou samozřejmě ovlivněny částečně i tím, že v České republice je vysoké zdanění mezd, proto také podíl daně z nemovitých věcí na celkových daňových výnosech je nižší než podíl daně z nemovitých věcí v porovnání jen s výnosy z daní,“ vysvětluje Michal Jelínek, partner V4 Group, a dodává, že je pochopitelné, že v době, kdy stát hospodaří s tak vysokým schodkem státního rozpočtu, bude hledat možnosti zvýšení příjmové části státního rozpočtu a logicky se nabízí možnost zvýšení daně z nemovitých věcí.
Pokud by stát nechtěl měnit samotný zákon, postačilo by vyšší zainteresování samotných obcí prostřednictvím zvýšení koeficientů, a to právě s ohledem na to, že výnos daně z nemovitých věcí je příjem obecních rozpočtů.
Samotné obce mají možnost ovlivnit výši daně prostřednictvím koeficientů. Jedná se o koeficient, který je daný obcí dle počtu jejich obyvatel, další koeficient stanovený na hodnotu 1,5 a tzv. místní koeficient, který může obec stanovit v rozsahu 1,1 až 5. Například v roce 2019 z celkového počtu 6258 obcí stanovilo nebo upravilo alespoň jeden koeficient pouze 1988 obcí, tedy 31,8 %. Žádný koeficient nezavedlo 4270 obcí.
„Zvýšení příjmů z daně z nemovitých věcí nemusí být nutně otázkou další změny zákona o dani z nemovitých věcí, neboť by postačovalo využívání pravomocí obcí při stanovení tzv. koeficientů. Vypočítali jsme, že v případě využití možnosti obcí změnit koeficient na maximální možnou výši, mohlo by dojít k navýšení daně z nemovitých věcí na 43,635 mld. Kč, což by představovalo 4,6 % na celkových daňových výnosech,“ vysvětluje Michal Jelínek a dodává: „V případě změny zákona o dani z nemovitých věcí by se pak nabízela spíše možnost vyšší daňovou sazbou zatížit tzv. investiční nemovitosti, tak jak je tomu např. ve Finsku, Francii, Bulharsku, či Rakousku.“
| Země | Podíl výnosu z daně z nemovitých věcí |
| Velká Británie | 9,20 % |
| Francie | 6,60 % |
| Řecko | 6,20 % |
| Dánsko | 4,20 % |
| Itálie | 3,30 % |
| Španělsko | 3,30 % |
| Polsko | 3,10 % |
| Belgie | 2,90 % |
| Lotyšsko | 2,40 % |
| Irsko | 2,40 % |
| Portugalsko | 2,20 % |
| Nizozemí | 2,10 % |
| Rumunsko | 2,00 % |
| Finsko | 1,80 % |
| Chorvatsko | 1,80 % |
| Švédsko | 1,60 % |
| Slovinsko | 1,30 % |
| Maďarsko | 1,20 % |
| Slovensko | 1,20 % |
| Německo | 1,00 % |
| Litva | 1,00 % |
| Bulharsko | 0,90 % |
| Kypr | 0,80 % |
| Estonsko | 0,60 % |
| Česko | 0,50 % |
| Rakousko | 0,40 % |
| Lucembursko | 0,20 % |
| Malta | 0,00 % |
Zdroj: V4 Group
