Komentář: Jsem optimista, ale optimismus hypotéku nezaplatí

Komentáře reagují: „Koupě mého prvního bydlení byla vzrušující. Ale moje úroková realita nastupuje,“ popisuje Australanka Caterina Hrysomallisová. „V roce 2021 jsem se stala hrdou majitelkou domu a byla u vytržení,“ vyslovila ve svém komentáři publikované v deníku The Sydney Morning Herald.

Dnes, téměř po dvou letech, i přes růst úrokových sazeb a vlnu nejistoty, která se vrhla na držitele hypoték, Australanka Hrysomallisová vyslovuje svou spokojenost se svým rozhodnutím vstoupit na trh s nemovitostmi. Jak píše, zajímalo by ji, zda to bude cítit stejně i za 10 let.

Komentář zachycuje, že i v Austrálii během pandemie a historicky nízkých úrokových sazeb byli dlužníci dychtiví své půjčky refinancovat. Fixace úrokové sazby dává jistoty, co je doma, to se počítá. Určitost měsíční splátky posloužila i Hrysomallisové: „Nejen z hlediska rozpočtu, ale pro mou duševní pohodu.“

Zajímat se, být proaktivní a optimistický

Australská autorka citovaného komentáře vyjadřuje, že měla to štěstí, že zatím nemusela snášet stres a nejistotu skokového navyšování splátek. To se brzy změní, fixace jejího úvěru skončí v polovině roku. Úroková sazba povyskočí minimálně na dvojnásobek. Dodejme, že úroková sazba hypoték se v Austrálii dnes pohybuje kolem 6 % ročního úroku.

„Jsem optimista,“ píše Australanka a dodává, že to pomáhá. Vnímá realitu, ale optimismus hypotéku nezaplatí. Nevyhnutelně to nyní bude finančně náročnější. Komentář popisuje nutný první krok, nutnost situaci si uvědomit, nedoufat v to nejlepší. Nic se samo nevyřeší. Věřit, že se věci zázrakem otočí a úrokové sazby se brzy uklidní, může být nebezpečné uvažování.

^REKLAMA

A tak dnes v době zvyšování úrokových sazeb, pod tlakem vyhlídek na vyšší hypoteční splátky, nejeden hypoteční dlužník přehodnocuje svůj rozpočet. I Australanka Hrysomallisová kontroluje a snižuje své výdaje. Škrtá a hledá úspory.

Ve svém komentáři píše, že omezuje velké výdaje na cestování, ale zaměřuje se i na maličkosti, jako je nahrazení odpolední kávy uvařené baristou kávou instantní. Uvažuje i nad tím, jak případně zvýšit své příjmy.

Druhý krok – přežíti s hypotékou v době s vyššími úrokovými sazbami podle australského receptu se opírá o konzultaci s hypotečním makléřem. Včas, v předstihu, než skončí fixace. Proaktivně, jak jinak: „Toužím vědět, jaké mám možnosti, raději dříve než později, abych se vyhnula jakýmkoli unáhleným rozhodnutím,“ popisuje své zápolení s refixací hypotečního úvěru australská komentátorka.

Své úvahy pak rozvádí dále. Po skončení fixace bude její bankou pravděpodobně nabídnuta hypotéka s vyšší a plovoucí sazbou. Australanka bude zvažovat refinancování u své současné banky a v případě potřeby i hledat jinou banku s nižší sazbou a lepší nabídkou.

Hotovostní bonus a krocení rozpočtu

V Austrálii existuje v případě refinancování hypotečního úvěru cosi, co v Česku zatím nenajdeme: „Přejděte k nám, dáme vám cashback“.

Slovo „cashback“ má v češtině obdobu v podobě „vrácení peněz“, což znamená, že věřitel nabízí klientovi za převod hypotéky k němu finanční bonus v podobě peněžních prostředků.

Hypoteční dlužník vlastně využije svůj dům jako zdroj hotovosti, zvýší svůj dluh. V pozadí dluh vzroste, zastavená nemovitosti to jistí. A „bonus“ dlužník může využít na vylepšení rozpočtu, například ke splacení jiných dluhů.

Komentující Australanka se vyslovuje o nabídkách s hotovostním bonusem až 6000 australských dolarů – díky svému domu a hypotéce tak může do svého rozpočtu získat injekci až 80 tisíc našich korun. Že se tímto zvýší dluh, prodlouží se doba splácení, to už v komentáři nezaznívá.

Jak píše novinářka specializující se na kulturu, životní styl a zdraví, cestou prohloubení svého dluhu jít nechce. Píše, že jako majitelka domu se musela naučit být neustále pozorná ke svým výdajům. Naučila se říkat ne věcem, které si nemůže dovolit.

Žurnalistka vyjadřuje, že není třeba se před ostatními tvářit „cool“ a utrácet za věci, které k životu nepotřebuje. Kdo pociťuje jakýkoli tlak v sociálním nebo finančním smyslu prý jistě pochopí. Stres z finančních problémů ale nemá, vyznívá z pohledu hypotečního dlužníka z jedné země našich protinožců.

Odvrácená strana mince, úrokové sazby vkladové

Na stejném australském serveru nás zaujal komentář Jessicy Irvine. Zaměřuje se na australské spořicí účty. Podobně jako v Česku jsou úrokové sazby na spořicích účtech pod úrovní inflace, reálně tedy záporné. I v Austrálii nastupuje inflační daň. Průměrná „bonusová“ sazba nyní dosáhla míry 3,95 procenta. Jde o nejvyšší úrokové sazby od roku 2013. Pro úplnost nutné dodat, že australská inflace povyskočila k 8 %. Zatím ale nebyla dvouciferná.

Irvine čtenáře upozorňuje, že v Austrálii jsou k mání i spořicí účty, které platí vyšší úrokové sazby bez „úvodních nabídek“, bez časového omezení a věkových kritérií. Kupříkladu v jednom on-line spořicím účtu lze dosáhnout na 4,8 procenta ročního výnosu, pokud je vloženo 1000 australských dolarů (asi 15 tisíc korun). To jiná australská banka nabídne 4,75 procenta na zůstatky do 25 000 dolarů, pokud každý měsíc střadatel navýší zůstatek o 200 dolarů (asi 3 tisíce korun).

Spoření u protinožců v podání všech čtyř velkých australských bank prý nabízí bonusové spořicí účty s úrokovou sazbou začínající „4“. „Dejte si tedy tento víkend za úkol zajistit, aby všechny úspory, které máte, pracovaly pro vás,“ radí autorka komentáře.

Jakkoli výnos atakuje 5% hranici, v reálném vyjádření je záporný – australská inflace povyskočila k 8 %. To v českých končinách s realitou dvouciferné inflace (predikce 10,8% inflace dle prognózy ČNB pro letošní rok) dnes najdeme spořicí účty nabízející úrokovou míru začínající „6“.

Jakkoliv v roce s více než 10% inflací je 6% hrubý úrok špatnou náplastí, parkovat pohotovou rezervu na lépe úročeném účtu se vyplatí. Slovy protinožců: „Tak jděte hned zkontrolovat a ať může válka o míru úspor začít!“

Úročení a ošoupané podrážky

Když inflace vzroste a zakoření, lidé mají tendenci své peníze vydat rychleji, aby se vyhnuli ztrátě hodnoty svého majetku. Inflační riziko a hrozba útočí, finanční gramotnost velí přizpůsobit se. Když už držet peníze, tak na tom nejlépe úročeném účtu a pokud možno do poslední chvíle. V inflační peripetii 70. let cosi takového znamenalo častěji navštěvovat banku a vybírat hotovost častěji.

Právě v inflačních 70. letech se v této souvislosti kdesi za železnou oponou objevil termín „ošoupané podrážky“. Metaforicky jde o náklady na čas a úsilí, které lidé vynaloží tím, že drží méně hotovosti, aby snížili inflační daň, kterou platí z držby hotovosti.

Peníze mají nést úrok do posledního okamžiku, být co nejdéle v bance na nejlépe úročeném vkladu. Kvůli tomu se také dávno v minulých inflačních časech banka častěji navštěvovala – pravidelné pochůzky do banky pro do poslední chvíle úročenou hotovost představovalo vyšší opotřebení bot.

V době inflace se každý dolar nebo koruna úrokového výnosu počítá, jakkoliv věřitele a střadatele inflačně zdaňuje politika finanční represe. Je to cílené, kdo nemyslí a není proaktivní, nechť zaplatí.

V minulosti, před vznikem internetového bankovnictví a mobilních aplikací, museli lidé kvůli lepšímu zúročení svých peněz fyzicky chodit do banky. Znamenalo to nést náklady na cestu, čas strávený v řadě, parkování. Nominálně vyšší úročení a úrokový výnos byl odměnou.

Moderní doba je jiná, s nástupem dnešní inflace se podrážky ošoupávat nebudou. Doba se změnila, mnoho bankovních operací se provádí online nebo prostřednictvím mobilních aplikací, což snižuje náklady spojené s fyzickými návštěvami bank. Tak jako tak lidé i v 21. století musí kvůli inflaci a změnám úrokových sazeb vykonávat více činností, než by bylo nutné.

Inflace není zdarma, nejde jen o náklady na ošoupané podrážky. Zápolení s inflací vede k tomu, že lidé obětují čas a úsilí na to, aby se vyhnuli ztrátě hodnoty svého majetku. I dnes ale platí, že dokud nás bude stíhat vyšší a vysoká inflace, budou naše úvěrové závazky pronásledovat a tížit vyšší a vysoké nominální úrokové sazby.