Litva – jak to chodí v zemi, kde neznají fixaci hypoték

Již sedm let je Litva, pobaltský stát s třímilionovou populací, členem eurozóny. Platí, šetří a investuje se zde v eurech. Na poli hypotečních úvěrů zde nejsou fixované úrokové sazby vůbec rozšířené. Hypoteční dlužníci prý plovoucí sazby žádají, upřednostňují, a litevské banky úvěry s variabilní sazbou dominantně i nabízejí. Případný růst úrokových sazeb se tak rychle propisuje do výše hypotečních splátek.

Kdo se chce pojistit proti možným budoucím výkyvům úrokových sazeb a náhlému zvýšení splátek hypotéky, musí se připravit, že si připlatí. Pokud dnes plovoucí úroková sazba na nové úvěry na bydlení v Litvě kolísá v průměru kolem 2 %, fixní úroková sazba je zde asi 2 až 3krát vyšší – pohybuje se kolem 6 %.

Éra nízkých úrokových sazeb

Chtějí stavět dvoupatrový dům a vzali si hypotéku: „Asi 100 000 eur. Nikdo neví, kolik budu muset vrátit na úrocích,“ vyslovila respondentka jedné z litevských televizí. „Hypotéka vás spojuje s bankou vážněji než manželství s vaší ženou,“ dodal respondent. Se svou bankou se dohodl, že se úroková sazba bude každých šest měsíců v závislosti na sazbě EURIBOR upravovat.

EURIBOR (Euro Interbank Offered Rate) je úroková sazba, za kterou si banky eurozóny navzájem půjčují. Když je mezibankovní úroková sazba EURIBOR dlouhodobě záporná, v případě variabilních úrokových sazeb je klientský úrok tvořen pouze marží banky. Měsíční splátka úvěru je při zvolené variabilní, tedy plovoucí, úrokové sazbě nižší, což ji činí atraktivnější.

Za popularitou plovoucích úrokových sazeb v Litvě prý stojí éra nízkých úrokových sazeb. Ta trvá již více než deset let. Lidé si na nízké úrokové sazby zvykli, hypotéky bez fixace se zde berou jako samozřejmost. Proč také ne, v eurozóně snad nikdo nepočítá, že by krátkodobá úroková sazba měla vyskočit nad 2 %.

^REKLAMA

Kvůli peněžní a úvěrové politice Evropské centrální banky (ECB) byl EURIBOR posledních sedm let záporný. Jakkoliv ECB oznámila, že se zvyšováním úrokových sazeb spěchat nebude, analytici předpokládají, že udržení inflace na uzdě si bude vyšší sazby žádat. Litevské banky hypoteční financování s fixní úrokovou sazbou aktivně nenabízejí. Stávající model, který přenáší úrokové riziko na dlužníky, je jim regulací tolerován a nezdá se být potenciálním problémem.

Sazby půjdou nahoru, ale horké to prý nebude

Po celou dekádu nebyl v Litvě o fixaci zájem. Úrokové sazby klesaly. Litevské banky i autority komunikují, že fixace není pro život až tak důležitá. Ano, fixace je mechanismus, který dává jistotu, že se splátka náhle výrazně nezvýší. Není ale prý zárukou, že pokud si někdo zvolí fixaci úroku na dlouhou dobu, vyhraje.

Kdo fixuje, může prý přeplatit. Může se zdát, jako by riziko zvýšení úrokových sazeb ve světle inflační vlny nehrozilo. Nyní jsou úrokové sazby v eurozóně na historických minimech. Mohly by se zvýšit už letos v červenci. Zvýšení úrokových sazeb by bylo pro ECB prvním za více než deset let. V Litvě je vše komunikováno tak, že sazby se zvýší, až pokud data ukážou, že je to nutné.

Trhy už ale očekávají 1% růst úrokových sazeb na euru v letošním roce a další 1 procento příští rok. Rychle rostoucí inflace v eurozóně znamená, že Evropská centrální banka (ECB) bude muset opustit svou dlouhodobou politiku záporných úrokových sazeb, uvedl šéf německé centrální banky a litevská média ho citují.

Celé to ale vyznívá, že pokud se úrokové sazby zvýší, bude to o jeden, dva procentní body. Nemělo by to znamenat žádné drama. Když EURIBOR vzroste o 2 %, pak se splátka úvěru zvýší o asi 100 eur. Stejně tak asi panuje všeobecné přesvědčení, že zvýšení splátek úvěru bude jen krátkodobé. Pocítí to citlivější dlužníci.

Čekání na zdražení úvěrů, až v Evropské centrální bance rozhodnou

„Hypotéka je vážnější než manželství,“ litevští dlužníci se připravují na zvýšení úrokových sazeb, píše jeden litevský deník. Jakkoli se to ještě před pár měsíci nezdálo pravděpodobné, Evropská centrální banka zvýšením úrokové sazby ukončí dekádu trvající éru levných úvěrů. Z logiky věci se litevští dlužníci s plovoucími hypotečními sazbami mohou obávat, že je jejich hypoteční splátky budou více tížit.

Průměrná fixní úroková sazba na období 5 až 10 let pohybující se kdesi kolem 5 % (!) je prý „extrémně vysoká“. Průměr těchto sazeb v rámci eurozóny je kolem 1,5 %. V Litvě se často píše, že ten, kdo fixuje, prodělá. Statistiky ECB pro eurozónu zachycují, že v Litvě jsou fixní úrokové sazby na období 5 až 10leté fixace jedny z nejvyšších v Evropě – pohybují se kolem 5 % ročně. V případě rovněž pobaltského Lotyšska je to ještě více, kolem 9 % ročně.

Vyšší fixní úrokové sazby v Litvě než činí průměr v eurozóně jsou podle komentářů určeny podmínkami bankovního financování, riziky na litevském trhu, stejně jako úsporami z rozsahu a konkurenčním prostředím. Platí jednotnou měnou, ale vzhledem k podmínkám na místním trhu si prostě za dlouhodobé úvěry připlácí.

Je zde riziková přirážka, a právě proto se zde uplatňují vyšší úrokové sazby. Věřitelé při poskytování úvěrů s pevnou úrokovou sazbou nesou rizika, jako je třeba i kolísání úrokových sazeb. Ve statistikách fixních úroků se ale prý odrážejí i méně oblíbené nezajištěné úvěry na bydlení, u kterých jsou fixní úrokové sazby skutečně výrazně vyšší. Půjčky s fixací „…jsou poskytovány ve specifických případech a neodrážejí výpůjční podmínky průměrného spotřebitele,“ zaznívá z divize obezřetnostní politiky lotyšské centrální banky.

Fixace hypotečního úvěru je v Litvě neoblíbenou, dražší variantou

Od roku 2015 se průměrná plovoucí úroková sazba z nových úvěrů na bydlení poskytovaných litevským domácnostem pohybovala kolem 2 %. A fixní úrokové sazby byly asi 2 až 3násobně vyšší. V Litvě se poukazuje i na Německo, kde lze eurový úvěr na 25 let fixovat s pevnými 3 procenty. Jenže je to nesrovnatelné, když německé banky vydají dluhopis, půjčí si třeba i za zápornou úrokovou sazbu.

Díky přístupu k dlouhodobým zdrojům pak mohou nabízet úvěr na bydlení za nižší úrokovou sazbu. Litva představuje ovšem jiný trh, jiná rizika a jiné podmínky financování. Fixace je „…stále důležitější, protože prognózy možného růstu úrokových sazeb jsou stále častější,“ psal v polovině května jeden litevský finanční server. Fixace není v současnosti v Litvě oblíbenou volbou a obecně je tento způsob financování obtížně dostupný.

Úvěry na bydlení s pevnou úrokovou sazbou jsou v Litvě poskytovány jen zřídka. Loni jen do 3 % nových úvěrů na bydlení v Litvě představovaly úvěry s fixací úrokové sazby delší než 1 rok. Před deseti lety byl podíl fixovaných úvěrů 13 procent. To v dalších pobaltských státech, Lotyšsku a Estonsku, se poskytuje více úvěrů s fixními sazbami, a to 4,2 % a 9,3 % hypoték.

Fixní úrokové sazby nebyly v Litvě nikdy oblíbené. Pravděpodobné kvůli znatelně vyšším úrokovým sazbám a tomu, že se tato možnost v bankách moc nenabízela. V eurozóně bylo 85 % nových úvěrů na bydlení poskytováno s fixací delší než 1 rok.

Horké téma akomodativní peněžní a úvěrové politiky

Zatímco v Česku se každý spíše ptá, na jak dlouho fixovat, v Litvě cosi takového není otázkou dne. Panuje víra v to, že úrokové sazby na euru se zvýší jen mírně. Ti, kteří fixují, prý nemusí vyhrát a ušetřit. Pohled, že s fixací si člověk kupuje jistotu a také pojistku proti inflaci, nezaznívá.

Přitom na straně druhé zaznívá cosi, co inflační očekávání zřejmě pozměňuje. Kupříkladu: „Obludná inflace v Litvě ohrožuje úspory a zvýšení mezd.“ Číslo „monstrózní inflace“, které je nejvyšší mírou v eurozóně, je varující. Hybateli inflace v Litvě jsou prý zejména ceny energií a paliv, a zvýšení cen se promítá do jiného zboží. Zaznívá také, že k tlaku se přidává i klesající kurz eura. Když euro ztratí 10 procent k dolaru a potraviny se nakupují v dolarech, pak „…i měnový kurz hraje proti nám“.

Obchodní vztahy se sousedním Ruskem a Běloruskem jsou sankcionovány nebo omezovány, což zvyšuje ceny potravin, energií a dalšího zboží. Vzniká i riziko stagflace. I lépe situovaní Litevci mají obavy z dvouciferné inflace, která jim sežere část úspor: „Litevští obyvatelé mají na svých běžných účtech asi 20 miliard eur,“ poukázal jeden litevský analytik. „S 10procentní inflací to znamená, že během jednoho roku ztratíme 2 miliardy eur kupní síly.“

Zdá se být jasné, že záporné úrokové sazby na euru jsou minulostí, ale panuje víra, že i nadále navzdory inflaci, přetrvají sazby nízké. Vzestupný trend inflace prý vede ke „konečnému rozhodnutí“, úrokové sazby „by měly růst“. Zatímco inflace úřaduje, strůjcům měnové politiky se do utahování měnových kohoutů moc nechce.

Cosi jako setrvačná, zakořeněná inflace a utržená inflační očekávání jako by neexistovalo. Úrokové sazby stanovené ECB jsou v současnosti na rekordních minimech a sazby z vkladů jsou dokonce záporné. Banky musí za své vklady u centrální banky eurozóny platit.

Cílem akomodativní měnové politiky Evropské centrální banky bylo podpořit evropský růst. „Éra levných peněz končí a brzy se to stane,“ vyslovuje jeden litevský finanční analytik. Trhy nyní zastávají názor, že zvýšení sazeb bude pravděpodobně oznámeno po červencovém zasedání.

Pobaltské státy v současnosti dosahují nejvyšší míry inflace v Evropské unii. Hlavním důvodem skoku v inflaci pobaltského státu je jeho vysoká závislost na ruské energii, která se datuje od jejich půlstoletí jako součásti SSSR. Sankce obchodu s Ruskem a Běloruskem budou mít zřejmě rovněž svůj vliv. Pobaltské centrální banky mají pro boj s inflací méně nástrojů. Jako členové eurozóny nemohou k omezení inflace používat úrokové sazby nebo směnný kurz. Musejí se spolehnout pouze fiskální politiku.

To v Česku lze stále na úrovni dělby moci ve státě provádět plnohodnotnou hospodářskou politiku. Nakolik se to daří, je otázkou. Pod taktovkou oslabení kurzu koruny, cizoměnových pozic ústřední banky státu („investiční tranše devizových rezerv“) financovaných emisí korun se zde fandilo inflaci. Česká politika „fanděte s námi inflaci“, eufemismus v podobě „investiční tranše devizových rezerv“, sebevědomé proklamace schopnosti udržet CPI inflaci za každou cenu na cíli, to vše vyvolává nejeden otazník. Co se týká inflace, v těsném závěsu za pobaltskými zeměmi je právě Česko.

Měnová politika je v Česku v rukou sedmi radních ČNB. Do měnové politiky ovšem zásadně promlouvá prezident republiky, který radní ČNB bez kontrasignace dle své libovůle jmenuje. To eurozóna takový problém nemá. Nejvyšším rozhodovacím orgánem ECB je Rada guvernérů. Ta zodpovídá za provádění měnové politiky i za stanovování úrokových sazeb.

V Radě guvernérů má každý člen výkonné rady jeden hlas (tedy dohromady 6 hlasů). Guvernéři pak mají dohromady 15 hlasů, hlasovací práva rotují. Jak moc hladké a inflační přistání taková institucionalizace přinese, ukáže až čas. Inflace napříč historií překvapovala a z pohledu dlužníků je fixace úrokových sazeb v tomto ohledu vhodnou pojistkou.