Rizikem pronájmu je exekuce na nájemce: Jak se bránit zabavení věcí pronajímatele?

Při pronajímání zařízeného bytu je třeba mít se na pozoru. Proti nájemci může být zahájeno exekuční řízení. Přitom ani prevencí a zodpovědným výběrem nájemce nelze této situaci zabránit. Pronajímatel nemusí čekat na okamžik, kdy přijde exekutor a začne provádět mobiliární exekuci zabavením movitých věcí. K věcem pronajímaným jako vybavení bytu si může předpřipravit důkazy, že tyto věci nepatří nájemci, ale jemu.

Když dlužník nemá peníze v bance

Pokud je dlužník nezaměstnaný a nemá peníze v bance, je pravděpodobné, že exekutor zahájí mobiliární exekuci, tedy zabavení movitých věcí k prodeji v dražbě. S ohledem na to, v jaké míře je zasahováno do soukromé sféry dlužníka a sama nedotknutelnost obydlí je ústavně zaručeným právem, mělo by být k této formě exekuce přikročeno až poté, co nebylo možno postihnout jiný majetek.
V nájemní smlouvě nelze nájemci ohlášení trvalého bydliště zakázat. Úřad svolení pronajímatele s tímto ohlášením vůbec nevyžaduje, když v souladu se zákonem o evidenci obyvatel postačuje, aby měl nájemce k užívání bytu oprávnění vyplývající z nájemní smlouvy. Zjištění trvalého bydliště z Centrální evidence obyvatel bude prvním krokem exekutora před zahájením mobiliární exekuce, a tak se riziko, že nájemce navštíví exekutor, zvyšuje.
Exekutor však může provádět exekuci i na jiné adrese, než je trvalé bydliště. Postačí, že se na ní dlužník zdržuje a nacházejí se tam jeho věci. Exekuční řád je založen na domněnce, že movité věci nacházející se v bytě dlužníka, jsou jeho. Proto není exekutor povinen zkoumat původ či vlastnictví takových věcí. První na ráně jsou ve vybavených bytech například pračka, lednice, kávovar nebo televize, ale též koberce nebo nábytek.

Obrana při provádění soupisu v bytě

Na místě lze při provádění soupisu vykonavatelem prokázat listinnými důkazy, že konkrétní věc patří pronajímateli. Ten může vlastnictví věcí kromě předávacího protokolu k bytu doložit kupní smlouvou nebo fakturou znějící na jeho jméno. Z tohoto důvodu je dobré uschovávat si faktury a další doklady, a to i po uplynutí záruční doby.
Problém může nastat u paragonů, které jsou zjednodušenými daňovými doklady a při hodnotě do 10 tisíc korun nemusí obsahovat údaje o kupujícím. V takovém případě by mohl jako důkaz posloužit například výpis z účtu. Pouhé prohlášení, že daná věc nepatří nájemci, však zřejmě postačovat nebude.
Nelze-li vlastnictví doložit ihned při provádění soupisu, exekutor věc do soupisu zahrne. Pak je možné bránit se podáním návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu.

Tip: Jak na vyškrtnutí věci ze soupisu při exekuci

Návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu

Návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu musí být podán ve lhůtě třiceti dnů od okamžiku, kdy se vlastník věci dozvěděl o zahrnutí do soupisu. Lhůta je prekluzivní a po jejím uplynutí by exekutor návrh odmítnul z důvodu pozdního podání.
Návrh se podává exekutorovi, který provádí exekuci, a je nutno podložit jej listinnými důkazy, například fakturami a dalšími listinami. O návrhu rozhodne exekutor na základě těchto listinných důkazů do patnácti dnů. Žádné projednání věci se nekoná a při nedostatcích v listinných důkazech exekutor vlastníka věci nevyzývá k opravě. Pokud s tím souhlasí věřitel, měl by exekutor věc vyškrtnout vždy. I kdyby exekutor návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu nevyhověl, je vždy povinen poučit vlastníka věci o právu podat vylučovací žalobu.

^REKLAMA

Nevyhoví-li exekutor, lze se obrátit na soud

Zatímco o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhoduje exekutor, žalobu na vyloučení věci z exekuce projednává a rozhoduje o ní soud. Exekutor je povinen písemně poučit vlastníka věci o možnosti vylučovací žalobu podat.
Žaloba musí být podána v prekluzivní lhůtě třiceti dnů od doručení zamítavého rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, a to u exekučního soudu.
Základem sporu je existence práva vlastníka věci nepřipouštějící výkon rozhodnutí a zároveň skutečnost, že při provádění exekuce došlo k zásahu do tohoto práva. Opět je nutné, aby vlastník věci přesvědčivě doložil vlastnictví. Připuštěny jsou též svědecké výpovědi, bez jednoznačných listinných důkazů, ale nelze spoléhat na to, že soud žalobě vyhoví.
Do okamžiku, než bude rozhodnuto o vylučovací žalobě, nesmí exekutor v dražbě zpeněžit věc, jíž se spor týká. Pokud by byla věc již prodána, bylo by možné po věřiteli požadovat vydání výtěžku zpeněžení.
Při podání žaloby musí navrhovatel počítat s tím, že je povinen uhradit soudní poplatek. Je však možno požádat soud o prominutí tohoto poplatku.
Paradoxně je v tomto řízení žalovaným věřitel, který ani nemusel vědět o tom, jak exekutor při exekuci postupoval. Proto je i v zájmu věřitele, aby se o průběh exekuce aktivně zajímal a tím předešel případným soudním sporům.