Úterý 31. března. Svátek má Kvido.

Teritorialita exekutorů nikomu nepomůže, míní experti

24.03.2020
teritorialita exekutorů

Veronika Hejná

V Poslanecké sněmovně se momentálně nachází novela exekučního řádu, která by měla změnit úpravu přidělování věcí jednotlivým soudním exekutorům. Hovoří se o odbourání současné volné soutěže mezi exekutory. Ve hře je i tzv. princip teritoriality, kdy by měly být exekuční věci rozdělovány mezi exekutory na základě místní příslušnosti podle trvalého bydliště dlužníka. Odborníci ale upozorňují na rizika a problémy, které jsou s teritorialitou spojeny. A to nejen pro věřitele, ale i pro dlužníky.

Exekutoři se nepřiblíží dlužníkům

Zastánci principu teritoriality argumentují tím, že se exekutoři, které si nyní vybírá věřitel podlé svého uvážení, přiblíží dlužníkům. Dlužník tak bude mít k exekutorovi blíže a ušetří se i náklady exekuce. Velké množství dlužníků se ale ve skutečnosti zdržuje mimo místo svého trvalého pobytu.

„Nesmíme zapomínat, že trvalý pobyt je pouze evidenční údaj a je běžné, že lidé fakticky žijí jinde. Teritorialita tedy v žádném případě neznamená automatické přiblížení exekutora dlužníkovi,“ upozorňuje Jan Stopka, tajemník sdružení SOLUS.

Také argument úspory nákladů se jeví jako lichý. Cestovní výdaje se totiž exekutorům platí v rámci paušálu se zastropováním nadlimitních nákladů.

Nevymahatelnost dluhů je krokem zpět

Praktická nevymahatelnost práva, kdy je exekuční titul pro věřitele jen cárem papíru, tu byla v devadesátých letech. Odborníci se obávají, že by se tato doba mohla opakovat, o čemž svědčí i zkušenosti ze sousedního Slovenska. Tam se největší věřitelé přestali na exekutory obracet.

„Je pravděpodobné, že frustrovaní věřitelé budou hledat alternativní způsoby vymáhání pohledávek,“ podotýká Jan Stopka, podle kterého je dalším rizikem teritoriality také to, že dlužníci nebudou motivování k tomu, aby své dluhy plnili. To pak povede k dalšímu nezodpovědnému zadlužování.

Mezi exekutorskými úřady jsou rozdíly

Mezi jednotlivými exekutory jsou značné rozdíly, ať již z pohledu technické, tak personální vybavenosti, což potvrdila i studie zpracovaná na základě zadání Ministerstva spravedlnosti. Ty větší úřady jsou na vyšší nápad připraveny, ty menší naopak nejsou. Přehlcení novými případy jim může způsobit problémy, mimo jiné také pokles efektivity práce. S omezením volné soutěže nebudou exekutoři dostatečně motivováni, protože přísun zakázek budou mít jistý.

Česká asociace věřitelů z informací na webových stránkách jednotlivých exekutorů zjistila, že až třetina exekutorů úřaduje jen dva dny v týdnu. Někteří mají úřední dobu dokonce pouze 4 hodiny týdně. Právě nemožnost kontaktovat exekutora je jedním z největších problémů, se kterými se potýkají věřitelé i dlužníci.

„Ideální by bylo, kdyby stát exekutorům jasně stanovil minimální povinnou úřední dobu pro osobní styk s veřejností. Ta by mohla odpovídat rozsahu standardních úředních hodin, tedy alespoň 16 hodin ve dvou dnech v týdnu,“ navrhuje prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.

Podle Jana Stopky by bylo vhodné i zavedení jednotného informačního systému. Ten by zajistil, že přístup k exekučnímu spisu budou mít všichni dlužníci, bez ohledu na to, kde se ve skutečnosti zdržují.

Oddlužení se musí dlužníkům vyplatit

V současné době se dlužníkům z krátkodobého pohledu nevyplácí vstupovat do oddlužení v případě, že je exekuce vedena pouze pro nepřednostní pohledávky. V oddlužení by jim totiž zbývalo výrazně méně peněz.

„Podstatné je snížit rozdíl mezi nezabavitelnými částkami v exekuci standardních dluhů a v insolvenci. Tedy co dlužníkovi reálně zůstane v peněžence, aby se mu vyplatilo do insolvence vstoupit a dát tak vale svým exekucím,“ potvrzuje David Šmejkal z Poradny při finanční tísni.

Tweet 20

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *