Financování bydlení: Jaká je optimální výše úvěru?

Lidé si obvykle půjčují co nejméně peněz a nechávají si co nejmenší rezervy, aby na úrocích zaplatili co nejméně.  Někdy se to i podaří, ale častěji to dopadá tak, že ve finále přeplatí podstatně více, než kdyby si na začátku půjčili třeba o 300 000 Kč více. Jak je to možné?

Pojďme se podívat na to, v čem lidé dělají nejčastěji chyby, čeho se vyvarovat a co to je „úvěrová rezerva“.

Příklad

Nákup nemovitosti (rodinného domu nebo bytu) v ceně 2 mil. Kč s následnou menší rekonstrukcí za 200 000 Kč. Vlastní zdroje klienta 500 000 Kč.

Obvyklé řešení  klienta: klient zajde do banky, případně porovná úrokové sazby na internetu a půjčí si 1 700 000 Kč za úrokovou sazbu 3 % p.a. Vydá se ze všech peněz, nenechá si žádnou úvěrovou rezervu. Za několik měsíců si vzpomene, že potřebuje nějaký nový nábytek, jde zase do banky a vezme si spotřebitelský úvěr na 100 000 Kč za úrokovou sazbu 10 % p.a. a více. A nebo si půjde půjčit díky rozbitému autu, dovolené a podobně.

Zcela jistě má takové řešení několik chyb: klient ve finále zaplatí mnohem více než předpokládal, klientovi se bude hůře spát, klient volí  nejrizikovější variantu financování svého bydlení.

Bezpečnější řešení: klient zajde za zkušeným hypotečním poradcem, který s ním probere současnou situaci klienta, zeptá se ho na plány do budoucna, na případnou rekonstrukci, na případný nový nábytek, koupi auta, dovolenou a podobně.

Z rozboru situace vyjde přibližně následující řešení: Odhad se udělá na cenu budoucí a vyjde o 150 000 Kč více, než je kupní cena nemovitosti, celkem tedy na 2 150 000 Kč. Úvěr pak bude naplánován  na 85 až 90 % (záleží na vybrané bance) výše odhadní ceny, tedy cca 1 827 000 Kč až 1 935 000 Kč. Klientovi tak zůstane úvěrová rezerva ve výši 127 000 Kč až 235 000 Kč. Bude si moci pořídit jak nové vybavení domácnosti, tak se mu bude i lépe spát, protože bude mít v případě nečekaných událostí  rezervu. Jak velká ta rezerva bude, záleží na domluvě klienta s poradcem. Ideální výše je však minimálně na 6 měsíců a tato rezerva by měla v čase růst.

Až příliš moc klientů však  volí první variantu – rizikovější. A banky si mnou ruce, jak na tom vydělají. Klienti musí splácet drahé spotřebitelské úvěry nebo kreditní karty a přicházejí tak o dost peněz.

Snažte se tedy vždy o to, abyste měli onu „úvěrovou rezervu“, tedy finanční rezervu na splácení závazků a případné nenadálé výdaje. Nevydávejte se ze všech peněz s vidinou nižších splátek, nikdy nevíte, kdy budete rádi, že finanční rezervu máte.