Komentář: Apokalyptická úzkost a dostupné bydlení

Historie nám ale říká, že tento pocit nemáme poprvé. Například 20. léta 20. století = válka, pandemie a převratné ekonomické změny. Lidstvo má tendenci procházet obdobími apokalyptické paniky v reakci na rychlé změny ve vědě, technologii a geopolitice. Zamilovat se do pesimismu je totiž snadné. Klíčem k přežití je ale odmítnout cynismus a zaměřit se na spolupráci (mezinárodní, soukromý a veřejný sektor, velké iniciativy), inovace pro udržitelný ekonomický růst a technooptimismus.

Dostupnost bydlení – kdo umí, ten staví

V posledních letech se debata o dostupnosti bydlení stala centrálním tématem ve městech po celém světě. Zatímco ceny nemovitostí šplhají do astronomických výšek, mnozí se ptají: „“Kde se stala chyba?“ Odpověď je jednoduchá – Nechceme stavět! Podívejme se na fakta. V Houstonu a Texasu se začalo s výstavbou 72 000 nových domů, zatímco v Londýně, městě s výrazně větší populací, to bylo pouze 20 500. Výsledek? V Houstonu si můžete koupit dům za cenu, která je zlomkem toho, co zaplatíte v San Franciscu (25 %), Londýně nebo New Yorku (38 %).

Rozdíly jsou paradoxní, když vezmeme do úvahy kontext. V čele New Yorku, San Francisca a Londýna stojí progresivisté, Texas je mezitím červený stát, který obecně není nakloněn prosazování sociálně prospěšných projektů. Texas se nebojí stavět. Naopak Londýnu, New Yorku a San Franciscu plánovací systémy ztěžují rozhodování do té míry, že nová výstavba je spíše výjimkou než pravidlem.

A přestože jejich vedení prohlašuje, že bytovou krizi vyřeší, tak jejich výsledky (nebo spíše jejich absence) hovoří jasně. Bez nové výstavby se dostupnost bydlení nezlepší. Ani u nás. Je potřeba inovovat výstavbu (dřevo, průmyslová výroba), omezit byrokracii (NYMBI, stavební předpisy, územní plánování) a začít stavět.

Autor: David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny