Text: Petr Zámečník
21. 10. 2019
Náklady na bydlení: Nejchudší bydlí za více než 40 % příjmů
Bydlení je jednou z největších položek pro většinu českých domácností. Pro nejchudší rodiny přesahují výdaje na bydlení 40 % příjmů. Zato lidé s nejvyššími příjmy náklady na bydlení nepocítí.
Český sociální systém pamatuje na vysoké náklady na bydlení. Podle pravidel příspěvku na bydlení by žádná domácnost neměla na tuto položku vydávat více než 30 % (v Praze 35 %) příjmů. Přesto podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) 10 % domácností s nejnižšími příjmy vydává v průměru na bydlení 41,4 %.
Důvodů pro vysoký podíl výdajů na bydlení, který by měl zakládat nárok na sociální dávku a snížit tak dopad vysokých nákladů na bydlení zejména pro nejchudší rodiny, může být několik. Jedním z nich jsou normativní náklady na bydlení, které stanovují strop „přiměřených výdajů“. Druhým jsou lidé, kteří z nejrůznějších důvodů sociální dávky nepobírají.
Normativní náklady na bydlení se liší podle velikosti obce, počtu členů domácnosti a podle toho, zda se jedná o nájemní, nebo vlastnické (či družstevní) bydlení. Jsou-li skutečné náklady vyšší než normativní, je pro účely příspěvku na bydlení počítáno s normativními náklady. Tím se může domácnost dostat do situace, kdy skutečné náklady na bydlení dosáhnou vyššího podílu na čistých příjmech domácnosti, než jaký je stanoven sociálním systémem.
Zdaleka ne všechny domácnosti o sociální dávky žádají. Např. Sdružení nájemníků ČR v roce 2012 uvádělo, že až polovina pražských penzistů vydává na bydlení více než polovinu svých příjmů. Důvody byly jak nedostatek informací, kdy penzisté o sociálních dávkách nevěděli, tak psychologické, kdy penzisté nechtěli o sociální dávky žádat. V roce 2018 pak tvořily podle ČSÚ výdaje penzistů na bydlení v průměru třetinu z jejich příjmů.
Takto extrémní podíl výdajů na bydlení je ovšem pouze u domácností s nejnižšími příjmy. Domácnosti s příjmy ve druhém decilu (tedy druhých 10 % domácností s nejnižšími příjmy) je již pod hranicí 30 % nákladů na bydlení k čistým příjmům a s rostoucími příjmy tento podíl dále klesá.
Tabulka 1: Náklady na bydlení k čistým příjmům domácnosti (v %)
| Čisté peněžní příjmy domácnosti | Podíl výdajů na bydlení |
| nejnižších 10% | 41,4 |
| druhých 10% | 29,6 |
| třetích 10% | 23,7 |
| čtvrtých 10% | 20,6 |
| pátých 10% | 18,5 |
| šestých 10% | 16,6 |
| sedmých 10% | 15,2 |
| osmých 10% | 13,4 |
| devátých 10% | 11,4 |
| nejvyšších 10% | 8,3 |
Zdroj: ČSÚ
Přestože s rostoucím příjmem rostou i výdaje na bydlení, jejich nárůst není tak vysoký jako nárůst příjmů domácností. Domácnosti s nejvyššími příjmy tak vydávají pouze 8,3 % svého příjmu na náklady na bydlení. A to přesto, že 43 % nejbohatších domácností bydlí v bytech o rozloze přesahujících 100 m2.
Nejchudší domácnosti též bydlí mnohem častěji v menších obcích. Kupříkladu ve městech s populací přesahující 100 tisíc obyvatel žije jen 18,6 % domácností s nejnižšími příjmy, ale rovných 38 % domácností s nejvyššími příjmy. Přestože ve větších obcích jsou vyšší náklady na bydlení (zejména nájemné a ceny nemovitostí), přinášejí též zajímavější příležitosti výdělku.
