Praha jako laboratoř bytové krize: drahé bydlení mění demografii i fungování města
Praha dlouhodobě patří mezi nejméně dostupná města v Evropě pro pořízení vlastního bydlení. Podle Deloitte Property Indexu 2025 je na koupi bytu v hlavním městě potřeba přibližně 180 průměrných hrubých měsíčních mezd. Problém se ale netýká jen těch, kteří si chtějí koupit byt. Drahé bydlení zdražuje i nájmy, nutí mladé lidi déle zůstávat u rodičů, komplikuje zakládání rodin a vytlačuje z Prahy část lidí, kteří by tu chtěli studovat, pracovat nebo zůstat žít. Z bytové krize se tak stává problém celého města.
„Debata o bydlení v Praze se často klaní k unáhleným závěrům. Jenže problém má několik vrstev. Nestačí říct, že byty jsou drahé. Vysoké ceny nejsou výsledkem jedné chyby, ale souběhu dlouhodobých rozhodnutí, pomalých procesů a slabé schopnosti města reagovat na růst. Pokud chceme mluvit o řešeních, musíme nejdřív přesněji popsat, kde problém vzniká,“ říká Jakub Kuneš, odborný garant projektu Pražské bydlení pod lupou.
Podle Českého statistického úřadu měla Praha na konci roku 2025 podle předběžných údajů 1 407 084 obyvatel. Meziročně přibylo 9 204 lidí, a to výhradně díky migraci. Ve stejném roce bylo v hlavním městě dokončeno 5 303 bytů a zahájena výstavba 7 380 bytů. Tato čísla ukazují základní napětí pražského trhu: město dál roste, ale bytová nabídka se rozšiřuje pomalu a s velkým zpožděním.
Nedostupnost bydlení není jen otázkou stavebnictví. Je to problém veřejné správy, ekonomických motivací, právní jistoty, územního rozvoje i důvěry mezi jednotlivými aktéry. V praxi se potkávají zájmy města, městských částí, státu, developerů, vlastníků bytů, nájemníků i obyvatel lokalit, kde se má stavět. Každý z nich má jinou míru vlivu a jinou možnost proces posouvat nebo brzdit.
„V Praze netrvá dlouho samotná stavba bytu. Dlouho trvá, než je možné ho vůbec začít stavět. Čas se pak propisuje do rizika, nákladů i konečné ceny. To je jeden z hlavních důvodů, proč je důležité dívat se na bydlení jako na systém, který za současné situace nefunguje a je potřeba ho změnit,“ vysvětluje Jakub Kuneš.
Je potřeba vyhnout se dvěma zkratkám, které veřejnou debatu často polarizují. První říká, že stačí pouze více stavět. Druhá hledá jednoduchého viníka, ať už mezi developery, politiky, městskými částmi nebo vlastníky bytů. Větší výstavba je první a nezbytnou podmínkou dostupnějšího bydlení, sama o sobě ale nestačí. Praha potřebuje také předvídatelnější povolování, lepší využití městských pozemků, funkčnější nájemní trh a schopnost plánovat město podle reálného populačního vývoje.
„Dostupnost bydlení není jen otázka developerů, města nebo státu. Každý z těchto aktérů má jinou odpovědnost, jinou motivaci a jinou schopnost problém posouvat nebo blokovat. Smyslem projektu je tyto role pojmenovat a posunout debatu od hledání viníků k příčinám a řešením,“ říká Kuneš.
