Vlastní byty jsou pro mnohé nedostupné. Je řešením družstevní byt?

Byt vlastní družstvo, nikoliv družstevník

Prvním rozdílem mezi bytem v soukromém vlastnictví a družstevním bytem je jistě ten, že družstevník byt, ve kterém bydlí, nevlastní. Vlastníkem bytu je bytové družstvo. Družstevník pořizuje pouze družstevní podíl, při jehož převodu dochází k převodu veškerých práv a povinností. To může být problém, pokud je družstevní podíl zatížen nějakými dluhy – před jeho koupí je dobré si tuto bezdlužnost ověřit.
Členovi družstva nabytím družstevního podílu vzniká nájemní právo k bytu. Za to poté platí nájemné, sestávající z poplatků za služby a příspěvků do fondu oprav, případně také splátky anuity za dluh při výstavbě domu (například splácení bankovního úvěru).

Každý člen má jeden hlas, neplatiče je možné vyloučit

V bytovém družstvu má každý člen pouze jeden hlas, a to bez ohledu na velikost bytu. Naproti tomu u společenství vlastníků jednotek v bytových domech je hlas vážen velikostí bytové jednotky, od které je odvozen podíl na společných prostorách.
Navíc je podle zákona o obchodních korporacích možné člena bytového družstva vyloučit, pokud jakožto nájemce hrubě poruší svou povinnost vyplývající z nájmu. Mezi takové povinnosti může zařadit i neplacení nájemného. Přitom však proces vyloučení člena družstva může být zdlouhavý. Podle zákona musí být před přijetím rozhodnutí o vyloučení zaslána hříšníkovi písemná výstraha, ve které se mu poskytne lhůta k odstranění nedostatků. Tato lhůta nesmí být kratší než 30 dnů.

Družstvo může dosahovat zisku

Zatímco společenství vlastníků jednotek se ze zákona nesmí přímo ani nepřímo podílet na podnikání, družstvo podnikat může. Zákon sice říká, že bytové družstvo může být založeno výhradně za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů, přesto připouští, že za splnění určitých podmínek může vykonávat i další činnost, „pokud tím neohrozí uspokojování bytových potřeb svých členů a tato činnost má (…) pouze doplňkový nebo vedlejší charakter“.
Z toho vyplývá, že družstvo může kupříkladu pronájmem nebytových prostor či dalšími činnostmi souvisejícími se správou domu získávat finanční prostředky. Zisk bytového družstva nemůže být rozdělen mezi členy, ale musí být použit výhradně k uspokojování bytových potřeb členů a k dalšímu rozvoji bytového družstva.

Koronakrize: O družstevní byty roste zájem

Podle Anny Ježkové ze společnosti Coop Development roste zájem o družstevní bydlení. Oproti loňsku se poptávka zvýšila o 7,5 procenta. Důvodem mohou být problémy spojené s pandemií COVID-19. Lidé se totiž bojí o práci i schopnost platit v budoucnu hypotéku. Tuto obavu by mohl nákup družstevního podílu rozptýlit.

^REKLAMA

„Výhodou je, že příjemcem bankovního úvěru na jednotlivé byty zůstává celé výstavbové družstvo, nikoliv budoucí člen družstva a uživatel družstevního bytu. Stačí tedy uhradit družstevní podíl 25 % z ceny bytu na počátku výstavby a pak splácet formou nájmu,“ vysvětluje Ježková.

Po splacení je následně možné požádat o převod do osobního vlastnictví.
Tento převod ale musí schválit členská schůze. Pokud souhlasit nebude, převod do osobního vlastnictví nelze garantovat.

„Jedinou možností, jak sporu předejít, je odsouhlasit budoucí převod bytů do osobního vlastnictví už na první schůzi,“ říká šéf developerské společnosti EKOSPOL Evžen Korec.

I tak je ale nutno mít na mysli též nevýhody vyplývající ze skutečnosti, že družstevník není vlastníkem, ale nájemcem.